Úvaha o Ninja-to

Úvaha o Ninja-to

Asi málokterá zbraň využívaná japonskými ninji 忍者 vyvolává tolik polemik a diskuzí, jako je tomu v případě ninja-tō 忍者刀, neboli shinobigatany 忍び刀, meče ninjů. Hlavními tématy „rozepří“ je, zda byl meč rovný či zahnutý a jaký byl hlavní způsob jeho používání. O tomto druhu japonského meče, bylo v tomto směru napsáno již mnoho článků a různých úvah. Mnohé z těchto materiálů bohužel vycházejí spíše z toho, s čím se autoři mohou setkat na filmových plátnech, než ze seriózního studia japonského meče (jap. - nihontō 日本刀), či ze samotného studia bojového umění ninjutsu 忍術.



Ninja-tō, krátký meč v pochvě obvyklých rozměrů


Je až zarážející, jak se představa filmového průmyslu o meči ninjů vryla do povědomí lidí po celém světě a dokonce i v samotném Japonsku. Ano, i v japonských moderních knihách, jejichž autoři si nedají příliš mnoho práce se studiem historie, najdeme nákres ninja-tō jako meče s rovnou čepelí, čtvercovou tsubou 鍔 a sayou 鞘, u které se dá oddělit její konec. Potom není divu, že se při návštěvě moderních muzeí s tématikou ninjutsu můžeme setkat s takovými exponáty s cedulkou, že se jedná o opravdový meč ninjů. A proč ne, vždyť ve většině filmů tyto meče jsou, tak na tom musí něco být. Pojďme se podívat, jak je to s mečem ninjů ve skutečnosti, bez snahy hledat cokoliv fantastického.



Na této starší fotografii je zachycen Masaaki Hatsumi, sōke Togakure ryū ninpō taijutsu v jedné z pozic s ninja-tō


Zkusme si tu velmi jednoduše popsat vývoj japonského meče ve vztahu k jeho tvaru. Z pohledu studia historie nihontō 日本刀 najdeme několik typů mečů, které měly rovnou čepel. Jedním z nich je Ken 剣, který má oboustranné ostří. Tento meč se ale spíše než k ninjům váže k náboženství a mytologii. Dalšími meči byly chokutō 直刀, které měly ostří pouze na jedné straně čepele zakončené šikmým výbrusem hrotu a objevuje se u nich nakalený hamon 刃文. Tento meč měl obvykle soupravu ve stylu tachi 太刀 a byl nošen na levém boku, zavěšen na dvou řemíncích pod opaskem ostřím dolů. Chokutō patřil k výbavě japonské šlechty a neměl tak nic společného s ninji.

Meče s rovnou čepelí jsou typické pro období přibližně před 9. stoletím. Následovaly meče s velkým zakřivením čepele. Důvod, proč vůbec vzniklo zakřivení mečů, je ten, že jim zakřivení dodává větší životnost a lepší schopnost řezat v poměru k použité síle. Meče s velkým zakřivením se udržely přibližně do 16. století, kdy je vystřídaly meče s mírnějším zakřivením čepele. K největšímu narovnání čepelí došlo v období Kanbun 寛文 (1661 - 1673). Meče měly v této době minimální zakřivení, často jen několik milimetrů. Tento trend brzy ustoupil a čepele byly opět vyráběny s větším zakřivením, okolo 15 mm a více. Nicméně v každém z těchto uvedených období vznikaly meče vymykající se běžným normám, pro které neplatí žádné „škatulky“. Kam tedy zařadit čepel ninja-tō?

Při hlubším studiu zjistíme, že čepel Ninja-to se v mnoha směrech vymyká do té doby tvarem běžným mečům. Byla daleko kratší než-li čepel u klasické katany 刀 a její provedení či výroba zdaleka nebyly tak precizní. U mečů, které si ninjové nechávali vyrábět, byl důraz kladen především na jejich praktickou využitelnost v boji, bez ohledu na estetickou stránku zbraně jakožto uměleckého a duchovního předmětu. V tomto ohledu zastává své místo i skutečnost, že ninjové měli málokdy možnost nechat si meče vyrobit u mistrů mečířů vrcholné úrovně. Často se stávalo, že se o výrobu mečů starali mečířští mistři, kteří byli součástí komunity rodiny či klanu ninjů. Čepel měla nejčastěji hladké ostří, ale najdou se i takové, které měly ostří kostrbaté ve tvaru pily. Taková čepel při seku neprovedla řez, ale v podstatě vytrhávala maso z oponentova těla.



Masaaki Hatsumi demonstruje techniky bikenjutsu se svým studentem Ken'ichi Someyou. Všimněte si tvaru ostří ninja-tō, který používá Hatsumi sensei


Zde se také dostáváme k podstatě ninja-tō, jenž je zbraní úzce se vztahující k tradici ninjů, jejich rodin, klanů či jednotlivých škol, Ryu-ha 流派. Jejich podoba odpovídá především potřebám jejich nositelů. Ostří bylo často používáno k proříznutí dveří nebo k prosekání okenních rámů. Krátká čepel navíc usnadňovala manipulaci na krátkou vzdálenost v těsných prostorách a umožňovala rychlejší tasení. Protože ninja-tō nebyl obvykle tak dlouhý a ani tak elegantní, jako meč samuraje, jeho používání bylo rozdílné od tradičního japonského kenjutsu 剣術. Samurai 侍 mohl ostřím svého meče efektivně sekat, a proto mohl používat precizních, elegantních a půvabných pohybů těla. Na druhou stranu ninja musel skutečně používat celého svého těla, aby jeho seky byly efektivní. Často byly při pohybu více vytáčeny boky, aby byla vyrovnána délka zbraně a mohly se tak vytvářet účinnější techniky. Méně jemné ostří ninja meče nutilo ninju spolehnout se více na útoky bodáním a řezáním, než na seky, které byly obvyklé pro meče samurajů. Dovednosti technik meče byly často zaznamenány v části bikenjutsu.

Vraťme se nyní ještě k samotnému meči, rozdělme si jej na jednotlivé části a podívejme se na ně podrobněji. I přesto, že čepel meče byla kratší, byla pochva meče, saya 鞘, stejně dlouhá jako u běžné Katany, aby tak zakryla skutečnou délku čepele. Právě tento fakt byl překvapujícím v případě tasení. Místo, které vzniklo na dně sayi, bylo používáno k přenášení zpráv, umístění oslepujících prášků nebo výbušnin. Tyto nebo podobné mečové schránky se vyskytovaly také u tradičních mečů samurajů. V jejich případě sloužily běžně k umístění nožíku kozuka 小柄 a jehlice kogai 笄. Skryté schránky mohly sloužit i třeba k přenášení mincí či jiných věcí, které se tam vešly. Nicméně systému skrytých schránek v pochvě meče a hlavně v její spodní části bylo využíváno v případě ninja-tō daleko více.



Shihan Ken'ichi Someya v postoji s ninja-tō vycházející z Togakure ryū 戸隠流


Tsuba 鍔, záštita neboli chránič ruky, často delikátní a cenná práce na samurajských mečích, byla v případě Ninja-to také často vyrobena ve skromnějších podmínkách. Část měla tvar čtverce bez jakéhokoliv opracování, ale není tomu tak ve všech případech. Čtvercová tsuba, označovaná v japonské terminologii termínem kakugata 角形, se objevovala běžně i u samurajských mečů. Oproti tsubě samurajského meče byla záštita u shinobigatany často robustnější a širší s ohledem na její různou využitelnost. Takováto tsuba mohla být například použita k zaháknutí meče za zeď a pomoci tak jako podpora pro šplhání.

Tsuka 柄, neboli rukojeť meče byla klasického tvaru a jen o něco delší než u Katany, aby majiteli lépe posloužila při manipulaci s mečem. Bohužel se dnes často setkáváme s replikami mečů ninjů s tsukou, která je o mnoho delší, než-li tomu bylo v historii.

Zastavme se ještě u sageo 下緒 neboli lanka upevněného na poutku kurigata 栗形. Sageo bylo běžným doplňkem mečové soupravy typu koshirae 拵 a sloužilo například k připevnění meče k opasku, či ovázání rukávů u kimona 着物 před samotným bojem, atd. V případě ninja-tō bylo sageo o mnoho delší a robustnější, aby mohlo být použito např. ke svázání zajatých nepřátel. Napnutí sagea nad zemí mohlo posloužit k zpomalení pronásledovatelů. Sageo mohlo být také použito třeba k vytvoření improvizovaného sedátka pro pozorování ve větvích stromů. V historických materiálech můžeme najít mnoho způsobů užití sageo v rámci ninpō 忍法.



Oslepující prášek ukrytý ve volném prostoru pochvy meče


Co říci závěrem. Snad jen, že ninja se díval na svůj meč jako na jednu z mnoha zbraní ve svém arzenálu a ačkoliv respektoval jeho hodnotu, jen zřídka dopřál svému meči takovou úctu, jako to bylo běžné u samurajů, jejichž meče byly uchovávány jako rodinné poklady. I přesto, nebo právě proto, byl důležitou zbraní v historii bojového umění ninjutsu, i když ve srovnání s krásnými tachi a katanami, které byly často mistrovskými kousky mečířů, se ninja-tō zdá být jen o trochu více než „mačeta“. Co se týče tvaru čepele, je možné se setkat s rovnými čepelemi, které byly využívány ninjou, ale málokdy tak bylo u mečů. Tyto čepele se spíše vyskytovaly u shikomi-zue 仕込み杖. Shikomi-zue byla zbraň v podobě tyče, která v sobě ukrývala čepele různých délek a tvarů, řetězy či další arzenál, který mohl a byl využíván v historii ninji. Ale to už je zase jiná kapitola. V každém případě můžeme říci, že tvar ninja-tō nemohl být na pouhý letmý pohled odlišný od běžného meče v té které době. Kdyby tomu tak bylo, byl by ninja ihned odhalen a to rozhodně nebylo pro tyto bojovníky přípustné.





Ukrytý meč v holi shikomi-zue 仕込み杖 s čepelí sign. Gassan 月山, čepel počátek 16.století příslušenství období Bakumatsu 幕末 – Meiji 明治, 2. polovina 19. století. (Ze sbírky Jakuba Zemana)




Pavel Slavík, Shihan Bujinkan Dojo Prague

Pavel Slavík, shihan
dōjō-chō Bujinkan Dōjō Prague
webpages: www.bujinkanprague.com
e-mail: pavels@bujinkanprague.com


Comments are closed.