Využití shinobi v bitvách – Ōsaka (1614 – 1615)

Využití shinobi v bitvách – Ōsaka (1614 – 1615)


Takto znázornili malíři podle Kurody Josuie bitvu o Ōsaku.


Obléhání města Ōsaka je historicky známo pod termíny Ōsaka no eki 大坂の役 nebo Ōsaka no jin 大坂の陣. Toto obléhání bylo celou sérií bitev vedených shōgunátem Tokugawa (známým také jako Tokugawa bafuku 徳川幕府) proti klanu Toyotomi (Toyotomi-shi 豊臣氏). Bitvy nakonec skončily zničením klanu Toyotomi a byla tak ukončena existence poslední větší ozbrojené opozice proti Tokugawům. Samotný konflikt proběhl v letech 1614 a 1615, byl tedy rozdělen do dvou částí. Obléhání Ōsaky je také někdy nazýváno Genna enbu 元和偃武. A to proto, že bezprostředně po tomto konfliktu byl změnen název období z éry Keichō 慶長 (1596–1615) na éru Genna 元和 (1615–1624).


Začátek obléhání Ōsaky

Na úvod bychom se měli podívat na historické události, které nakonec vedly až k obléhání města Ōsaka. Toyotomi Hideyoshi 豊臣秀吉 byl, díky svým činům, po smrti vládce Ody Nobunagy předurčen jako jeho nástupce. Hideyoshiho nadvláda se opírala o velkou ekonomickou a vojenskou sílu. Také se mluví o tom, že jeho vláda byla čistě despotická. Po ovládnutí Japonska se Hideyoshi zabýval možností ovládnutí zemí mimo japonské ostrovy. První etapou této snahy bylo napadení Koreje, které však díky usilovnému a vytrvalému odporu Korejců nedopadlo dobře. Skončilo to dokonce tak, že po Hideyoshiho smrti byla vojska z Koreje stažena na základě rozhodnutí regentské rady.
Po jeho smrti během roku 1598 převzala vládu nad Japonskem tzv. rada pěti regentů, nebo-li Go-tairō 五大老. Tato rada regentů byla vytvořená Hideyoshim ještě za jeho života proto, aby vládla zemi namísto jeho syna Hideyoriho, dokud nedosáhne plnoletosti. V té době bylo Hideyorimu teprve šest let. Hideyoshi si do rady vybral pět nejvýraznějších lenních pánů země – Hideie Ukitu 宇喜多秀家 (1573 – 1655), Toshiie Maedu 前田利家 (1538 – 1599), Kagekatsu Uesugiho 上杉景勝 (1556 – 1623), Torumota Mōriho 毛利輝元 (1553 – 1625) a Ieyasu Tokugawu 徳川家康 (1543 – 1616), který stanul v čele této rady. Ieyasu pocházel z nevelkého feudálního rodu v provincii Mikawa 三河. Tokugawové odvozovali rodokmen od Yoshiieho Minamota 源義家 (1039 – 1106), který se v 11. století proslavil bojem proti klanu Abe (Abe-shi 安倍氏) a klanu Kiyohara (Kiyohara-shi 清原氏).
Hideyoshi doufal, že členové rady budou na sebe navzájem dohlížet, aby z nich nikdo nezískal převahu. To se ale nestalo. Ne všichni Hideyoshiho vazalové bezvýhradně přijímali Ieyasuovo vůdcovství. Navíc poměrně vlivný pán jménem Ishida Mitsunari 石田三成 (1559 – 1600) se stal Ieyasuovým nesmiřitelným nepřítelem a nikdy nepřestal s pokusy podněcovat ostatní lenní pány proti Ieyasuovi. Nestabilní mír přetrval do poloviny roku 1600, kdy byl ukončen bitvou u Sekigahary (Sekigahara no tatakai 關ヶ原の戰い), ve které Ieyasu se svými spojenci porazil Ishidu Mitsunariho. Ieyasu poté ovládl sám prakticky celé Japonsko a regentskou radu rozpustil. Následně v roce 1603 založil tokugawský šógunát s hlavním sídlem ve městě Edo 江戸 (pojmenování používané do roku 1868, dnešní Tōkyō 東京). Ieyasu se tak snažil založit silný a stabilní režim ovládaný jeho rodinou a jedinou překážkou na cestě k tomuto cíli zůstal klan Toyotomi vedený mladým Hideyorim se sídlem ve městě Ōsaka ve středním Japonsku. Stále existovalo nebezpečí, že se kolem Hideyoriho seskupí silná protitokugawská koalice složená především z řad poražených stran u Sekigahary.
Nicotnou záminku k tažení proti Ōsace poskytl nápis vyražený na zvonu, který dal Hideyori ulít na počest svého otce. V roce 1614 klan Toyotomi přebudoval ōsacký hrad a sponzoroval opravy a dobudování chrámu Hōkō-ji 方広寺 ve městě Kyōto (Kyōto-shi 京都市). Součástí renovace byl i zvon, který zdobil nápis „Nechť v zemi panuje mír a prosperita. Na Východě zdraví bledý měsíc a na Západě dává sbohem zapadajícímu slunci.“ Shōgunát, který měl svou mocenskou základnu ve východních provinciích, to interpretoval jako urážku a napětí mezi klany Tokugawa a Toyotomi začalo růst. Napětí se dále zvýšilo, když Hideyori začal v Ōsace do svých služeb přijímat větší množství rōninů 浪人, nebo-li samurajů bez pána, a nepřátel shōgunátu. Ieyasu – jenž sice už roku 1605 přenechal titul šóguna svému synovi, ale přesto si zachoval rozhodující vliv – se rozhodl, že tuto sílu nenechá dále růst a vypravil se na konec podzimu roku 1614 v čele 164 000 mužů směrem k ōsacké pevnosti (do počtu nejsou zahrnuty jednotky Tadatsuneho Shimazua 島津忠恒 (1576 – 1638), které k Ōsace nedorazily).


Nápis na zvonu v chrámu Hōkō-ji vztahující se k obléhání ōsacké pevnosti.



Bitva

1614 – zimní tažení

Boje začaly 19. listopadu, když Ieyasu vedl 3000 mužů přes řeku Kizu (Kizu-gawa 木津川) a zničil zdejší pevnost. O týden později s 1500 muži zaútočil na vesnici Imafuku 今福 bráněnou 600 nepřáteli. S pomocí oddílu vyzbrojeného arkebuzami shōgunátní síly opět zvítězily. Před tím než 4. prosince začalo vlastní obléhání ōsackého hradu, zaútočil Ieyasu ještě na několik menších pevností a vesnic.
Nejdříve bylo třeba zdolat sanada-maru 真田丸, což byl barbakán (fortifikační prvek sloužící k lepší obraně vstupní brány) na jižní straně ōsackého hradu bráněný Yukimurou Sanadou 真田幸村 (1567 – 1615) a 7 000 muži. Před sanada-maru byl široký příkop s palisádami na obou stranách a jednou uprostřed dna příkopu. Byly zde dřevěné věže a zdi s jednopatrovými palebnými plošinami a celý komplex se ježil puškami. Útoky šógunových armád na Sanada-maru byly opakovaně odraženy a Sanada se svými muži uskutečnil několik útoků proti liniím obléhatelů, které ve třech případech prorazil. Ieyasu se poté uchýlil k dělostřelbě (přivezl sem 300 děl) a navíc svým mužům přikázal podkopat se pod hradby. Zimní obléhání skončilo 22. ledna příměřím, které se povedlo Hideyorimu dohodnout s podmínkou slibu, že se nebude bouřit proti shōgunátu, strhne část pevnostních hradeb a nechá zasypat hradní příkop ōsackého hradu.

1615 – letní tažení

V dubnu 1615 se Ieyasu dověděl, že Hideyori Toyotomi shromažďuje ještě víc jednotek než v listopadu minulého roku a že se snaží zastavit zasypávání hradního příkopu ōsackého hradu. Toyotomiho síly, často nazývané Západní armáda, začaly útočit na shōgunátní jednotky (Východní armáda) v okolí Ōsaky. Pod vedením Ōnoa Harunagy 大野治長 (1569 – 1615), Hanawy Naoyukiho 塙直之 (1567 – 1615) a Okabeho Noritsuny 岡部則綱 zaútočily 29. dubna na hrad Wakayama (Wakayama-jō 和歌山城), pobřežní pevnost patřící šógunovu spojenci Nagaakirovi Asanovi 浅野長晟 (1586 – 1632) v bitvě známé jako Kashii no tatakai 樫井の戦い. Asanovy jednotky ale vyjely z hradu, napadly útočníky a porazily je. Předtím než Hideyori dokázal dosáhnout výraznějších územních zisků, dorazila na počátku června Východní armáda. Dne 2. června se v bitvě Dōmyō-ji no tatakai 道明寺の戦い střetlo Hideyoriho 2600 mužů s 23 000 muži Východní armády. Jejich velitel Mototsugu Gotō 後藤基次 (1565 – 1615) se pokusil ustoupit do mlhy, ale bitvu přesto prohrál a byl v ní zabit. Poté shōgunátní síly narazily na jednotky Hideyoriho generála Yukimury Sanady 真田幸村 (1567 – 1615). Sanada se snažil vyprovokovat k boji Masamuneho Dateho 伊達政宗 (1567 – 1636), ale Dateho vazal Shigenaga Katakura 片倉重長 (1585 – 1659) ustoupil, jelikož jeho jednotky byly vyčerpané. Sanadovy jednotky nakonec učinily to samé.
Během té samé noci se strhla bitva u Yao mezi Morichikou Chōsokabem 長宗我部盛親 (1575 – 1615)(ze západní armády) a Takatorem Tōdōem 藤堂高虎 (z východní armády). Ve stejnou dobu došlo i k bitvě u Wakae mezi Shinegarim Kimurou 木村重成 (1593 – 1615) a Naotakou Iim 井伊直孝 (1590 – 1659). Chōsokabeho síly dosáhly vítězství, ale Shigenari Kimura byl poražen levým křídlem Naotakovy armády. Hlavní tokugawské síly přispěchaly po Shigenarově smrti na pomoc Takatorovi Tōdōovi a Chōsokabe se stáhl. Po sérii dalších shōgunátních vítězství na předměstí Ōsaky vyvrcholila letní kampaň v bitvě u chrámu Tennō-ji 天王寺. Hideyori naplánoval útok ze dvou stran, 55 000 mužů mělo zaútočit na střed Východní armády, zatímco 16 500 mužů mělo nepřítele obejít a zaútočit na něj zezadu. Zbylá část armády měla čekat v záloze. Ieyasuovu armádu o síle 155 000 mužů vedl jeho syn, šógun Hidetada Tokugawa 徳川秀忠 (1579 – 1632). Šógunátní jednotky postupovaly ve čtyřech paralelních proudech a připravovaly své vlastní obchvatné manévry. Chyby na obou stranách poznamenaly průběh bitvy, když se Hideyoriho róninové oddělili od hlavní skupiny a Hidetadovy záložní síly bez rozkazu postoupily dopředu. Nakonec ale byl zabit Hideyoriho velitel Yukimura Sanada 真田幸村 (1567 – 1615), což zničilo morálku Západní armády. Menší část armády vedená přímo Hideyorim vyrazila z ōsackého hradu příliš pozdě a byla zahnána zpět do hradu postupujícím nepřítelem. Protože nebyl čas zorganizovat účinnou obranu, ocitl se hrad brzy v plamenech a pod dělostřeleckou palbou. Hideyori spáchal seppuku 切腹 (formální formu sebevraždy prováděnou rozříznutím břicha, která byla dovolená pouze válečníkům), a Hideyoriho matka s většinou věrných samurajů zahynuli v plamenech zničené pevnosti. Tím skončilo poslední větší povstání proti nadvládě Tokugawů na následujících více než 250 let. Ōsacká tažení zároveň uzavřela více než pět set let trvající období feudálních válek, kterými bylo Japonsko sužováno.


Shinobi zdolávající hradní zeď.



Samotné nasazení shinobi

Vítězství u Sekigahary bylo téměř zcela rozhodující. Tokugawa Ieyasu se prohlásil šógunem v roce 1603 a vládl z hradu v Edu se svými muži pocházejícími z provincií Iga 伊賀 a Koga 甲賀 jako bezpečnostní gardou. Povinností tzv. Igagumi 伊賀組み, jednotek z Igy, bylo střežit vnitřní části paláce, známé jako Ō-oku 大奥. Tyto prostory byly určeny pro šógunovu matku, manželku a konkubíny. Kogagumi 甲賀組み, jednotky z Kogy, tvořící asi polovinu počtu jejich druhů z Igy, střežili velkou vnější bránu hradu nazývanou Otemon. V roce 1614 byli však shinobi opět v akci na bojišti, když Toyotomi Hideyori, nyní dospělý, shromáždil v mohutné pevnosti svého zemřelého otce v pevnosti Ōsaka na deset tisíc nespokojených samurajů, kteří utrpěli uchopením moci rodem Togukawa. Mnozí byli zoufalými róniny, kteří neměli pána, jemuž by sloužili, jiní byli poraženými od Sekigahary. Výzva byla příliš silná na to, aby ji Ieyasu přehlédl, a v zimě roku 1614 oblehl ōsacké zdi dlouhé po obvodu téměř 12 mil (19,312 km). Tokugawové využili i ninjů jak z Igy, tak z Kōgy, pod vedením Hattoriho Masanariho 服部正就 (1565 – 1615) a Yamaoky Kagetsugeho, stejně jako ostrostřelecké jednotky z oblasti Suruga (Suruga no kuni 駿河国), bezpochyby vytvořené podle satsumského vzoru. Jedním z hlavních Ieyasuových velitelů při ōsackém obléhání byli Ii Naotaka, který zdědil území svého otce a jeho v rudém oděnou samurajskou armádu. Stojí za to si připomenout jméno Miury Yoemona v jeho službách.
Podle Yamaguchiho Miura odešel do Nabari 名張 v oblasti Iga, aby najal shinobi k nasazení při obléhání, kteří by pak bojovali jak v armádě, tak by i prováděli individuální operace.
Velitel ōsacké posádky Sanada Yukimura měl zřejmě pod svým velením také několik shinobi, ale podle všeho neexistují záznamy, k jakým úkolům byli využíváni. Sanada nechal zesílit vnější obranu stavbou vnějšího opevnění za příkopem zvaným Sanada-maru a práce Miurakaki, citovaná Yamaguchim, zaznamenává útok provedený obléhateli za svítání k jeho obsazení. Útok na Sanada-maru byl proveden čtvrtého dne dvanáctého měsíce a vedl jej Ii Naotaka, který překročil suchý příkop pod zdmi vnějšího opevnění. Díky silné ranní mlze mohli postupovat útočící jednotky jen velmi obtížně. Navíc jim obranné hradní jednotky silnou palbou z mušket situaci ještě více komplikovaly. Počty raněných rychle stoupaly, ztráty začaly být veliké, a tak někteří Iiovi druzi vyjížděli vpřed a vyzývali své spolubojovníky k ústupu ze svých pozic, ale pro hlučnou řežbu nebylo povely téměř slyšet. Vůdce shinobi Miura Yoemon vytahoval hroty šípů zraněným a zároveň vyslal své ninji do akce způsobem vykazujícím hluboké porozumění japonské samurajské mysli. Přiblížili se k mase mužů v příkopu a náhodně na ně stříleli. Jejich druhové, překvapeni šípy létajícími zezadu, se k nim otočili a tak útočili do „bezpečí“ a vyhnuli se ústupu. Ii Naotaka shinobi z Iga a Kanjō za jejich služby odměnil.


Pohled na hrad v Ōsace.


Při jiné příležitosti desetičlenná jednotka shinobi vnikla do hradu s cílem vytvořit zmatek mezi veliteli ve stylu kan Mistra Suna. Víme, že jeden z velitelů zhruba v té době skutečně spáchal sebevraždu, takže účast shinobi se zdá pravděpodobná. Obě strany také používaly ninjovské „šípové dopisy“ včetně tajného pokusu o podplacení Sanady, který byl v tomto případě neúspěšný. Byl to pokus ve skutečnosti přímo nesmyslný, protože Sanada nechal dopis v hradu kolovat jako důkaz zoufalství Tokugawů při snaze o jeho porážku. Tato první polovina obléhání Ōsaky, známá jako zimní ōsacké tažení, byla ukončena mírovou smlouvou ujednávající zrušení vnějších obranných opevnění. V létě 1615 Ieyasu vytáhl znovu do boje a opět začalo obléhání již oslabeného hradu.
Yamaguchi uvádí, že se shinobi ze zimního tažení vrátili do Igy poněkud nespokojeni s odměnou a museli být znovu shromážděni Miurou – což nasvědčuje tomu, že dokonce i v této pozdní fázi bojů ti, kdo nebyli ve službě Tokugawů, byli stále námezdními vojáky. Zde poskytli formu služby charakteristicky podobnou službě v zimní operaci. Např. sedmého dne pátého měsíce vznikl incident v hlavním stanu generála Okayamy Kansukeho. Do Okayamova tábora se přihnalo takové množství příznivců místních lidí, že bylo znemožněno pozorování nepřítele a vojenské operace byly přísně omezeny. Miura využil znalosti shinobi technik kontroly davu náhodnou střelbou do tohoto značného množství, které se rychle rozptýlilo. Zřejmě došlo ke dvěma či třem zraněním v jednotce Tōdōa Takatory, který byl přiveden do rozpaků a ve skutečnosti chválil shinobi za provedení akce. Nepřekvapuje, že Tōdō rozuměl ninjům, protože se zúčastnil Nobunagovy invaze do Igy v roce 1581 a následně obdržel část Igy jako léno. Podle doporučení Tokugawy Ieyasua opevnil své území stavbou hradu Ueno na místě chrámu, v němž se shromáždili válečníci při povstání v Ize. Oblast Tsu, jeho dřívější léno, bylo možno oželet, konstatoval Ieyasu, „ale Ueno je poklad“.
Letní ōsacké tažení nakonec skončilo prudkou bitvou u chrámu Tennō-ji jižně od hradu. Ninjové bojovali spolu s pravidelnými jednotkami a Yamaguchi jako důkaz jejich úspěšného zapojení cituje záznam:

■ jedna hlava: Miura Yoemon
V téže jednotce:
■ dvě hlavy: Shimotami Sanzō
■ jedna hlava: Okuda Kasaemon
■ jedna hlava: Saka Kitaemon.

Jakmile se obránci stáhli z Tennō-ji zpět do hradu, Ii Naotaka zahájil palbu z velmi těžkých kanonů dopravených z Hikone (Hikone-shi 彦根市) a hrad padl. Ve chvíli, kdy celá Ōsaka hořela, se rozhodl Toyotomi Hideyori spáchat sebevraždu.


Shinobi využívá polovičního luku hankyū.



Důsledky

Hideyoriho osmiletý syn Kunimatsu Toyotomi 豊臣国松 (1608 – 1615) byl chycen a v Kyōtu sťat. Princezna Naahime 奈阿姫, v té době pětiletá dcera Hideyoriho, kterou měl s jednou ze svých konkubín, k smrti odsouzena nebyla a později se stala jeptiškou v chrámu Shōkozan tōkei-ji 松岡山東慶寺 ve městě Kamakura (Kamakura-shi 鎌倉市). Hideyoshiho hrob byl shōgunátem zničen stejně jako kyōtská svatyně Tomokuri. Morichika Chōsokabe 長宗我部盛親 (1575 – 1615) byl popraven 11. června a jeho spojenec Harutane Ono 大野治胤 hledaný přes 10 let byl zabit 27. června.
Bafuku, vojenská vláda, získala v Ōsace roční výnos 650 000 koku (jednotka koku označuje množství rýže spotřebované jedním člověkem za celý rok) a začala s přestavbou ōsackého hradu. Ōsaka se pak stala knížectvím a vláda v ní byla svěřena Tadaakimu Matsudairovi 松平忠明 (1583 – 1644). V roce 1619 ale šógunát zrušil ōsacké knížectví a podřídil Ōsaku přímo shōgunátu. Klan Toyotomi byl zcela zničen. Po dobytí hradu vyhlásil shōgunát zákony Ikkuni ichijōrei 一国一城 (v každé provincii mohl být jen jeden hrad) a Buke shohatto 武家諸法度 (každý daimyō mohl vlastnit jen jeden hrad a musel respektovat různá hradní omezení). Před stavbou nebo opravou hradu bylo nutno získat povolení od shōgunátu. Aby se vyhovělo novým zákonům, muselo být mnoho hradů zbořeno.


PavelS při návštěvě ninja muzea v Togakushi nedaleko města Nagáno.


Použité zdroje:
kniha "Ninjové 1460 - 1650" od Stephena Turnbulla
kniha "Ninja, tajemný kult boje bez příkras“ od Stephena Turnbulla
kniha “Ninja no seikatsu“ od Masayukiho Yamaguchiho
kniha "Dějiny Japonska" od E. Reischauera a A. Craiga
kniha "Dějiny Japonska" od Zdeňky Vasiljevovské
archív Bujinkan Dōjō Prague
Wikipedia



Pavel Slavík, shihan Bujinkan Dōjō Prague

Pavel Slavík, shihan
dōjō-chō Bujinkan Dōjō Prague
webpages: www.bujinkanprague.com
e-mail: pavels@bujinkanprague.com


Comments are closed.