Hensōjutsu 変装術
Hensōjutsu 変装術 zahrnuje dovednost přestrojení a ztvárnění jiné osoby. Ninjové byli v historii touto schopností známí a nebylo divu, často závisel jejich život na utajení jejich skutečné identity. Potřeba přestrojení byla dána skutečností, že ninjův hlavní úkol byl nepozorovaně získávat informace o nepříteli a jejich předání „své“ straně. Nešlo jen o převlek, ale o získání vědomostí potřebných k přesnému ztvárnění osoby, za kterou byl ninja převlečen. Šlo o celkovou změnu osobnosti jak po vnější stránce tak i po té vnitřní.
V díle Shōninky 正忍記 najdeme zmínku o technikách shichi hō de 七方出, jenž popisuje sedm způsobů převlečení. Těchto sedm způsobů je považováno za důležité dovednosti ninjů, kteří museli věruhodně představovat tyto identity:
Komusō 虚無僧
Mnih zen-budhistické sekty Fuke 普化, který při svých poutích hrál na flétnu shakuhachi 尺八 a na hlavě nosil hluboký pletený klobouk amigasa 編み笠 připomínající koš, který zakrýval celý jeho obličej. To bylo přímo skvělé maskování. Ninja převlečený za mnicha se mohl dostat prakticky všude bez toho, aby vzbudit nežádoucí pozornost. navíc bylo běžné že tito mniši stáli často na frekventovaných místech a sbírali milodary od kolemjdoucích.
Shukke 出家
Byl stoupenec budhismu, který odešel ze svého domova za studiem své víry. Pokud se pohyboval mimo chrám, nazýval se shukke. Tyto osoby pořádali poutě po celém Japonsku a také vybírali milodary.
Yamabushi 山伏
Byl stoupenec učení shugendō 修験道. Mniši tohoto náboženského směru byli známí díky svým náročným horským poutím, při kterých praktikovali své náboženství.
Akindo – Shonin 商人
Byl pocestný kupec nabízející různé zboží.
Sarugakushi 猿楽師
Byl potulný herec, který často hrál na nějaký hudební nástroj, bavil publikum na ulicích. Někdy měl s sebou cvičenou opičku, vytvářel kouzla. Jeho oblek měl často na hlavou přišitou kapuci.
Hokashi 放歌師
Toto byl jiný typ potulného umělce. jeho dovedností byl především tanec.
Tsune no gata 常の形
V této skupině bylo několik typů – obyčejný měšťan, samurai, rōnin, ale i farmář, řemeslník, sluha atd.
Všechny tyto postavy existovali běžně ve středověké japonské společnosti a tak nebylo nic zvláštního tyto postavy potkávat. Nevzbuzovali žádnou nežádoucí pozornost svého okolí. Jak už jsem psal, ninja musel nejenom mít přesný převlek, ale především zvládnou základní charakteristické dovednosti k postavě, kterou představovali. Jako mnich shukke musel znát modlitby a texty súter. Když představoval mnicha komusō musel dovedně hrát na flétnu. Jako sarugakushi, akrobat a kouzelník, musel předvést jakýkoliv trik či fintu a jako yamabushi musel dokázat předpovídat počasí, věštit a musel být v podstatě přírodní léčitel a jako takový mít přehled v bylinkách. jinými slovy museli na sebe vzít jinou totožnost a být naprosto přesvědčivý. Pokud se to nepodařilo ninja byl odhalen a nemohl tak splnit svůj úkol.
K tomu, aby ninjové dobře praktikovali techniky shichi hō de 七方出, vypracovali tři základní metody známé pod termínem sanpō gata 三法型:
1. Metoda líčení
2. Metoda vizuální změny postavy
3. Metoda změny myšlení
V shōninky 正忍記 je zmíněných ještě pět verzí maskování ninjů ze školy Kiichi ryū – kiichi no tsutae 鬼一の伝え:
1. Bijōbinan 美女美男 – pěkná žena, pěkný muž
2. Denokudaisha 殿屋台感 – šlechtic, osoba patřící k vyšší společnosti
3. Kanshogansui 閑所岩水 – horský poustevník, často mistr chadō (čajového obřadu), ikebany (aranžér květin) a pod.
4. Denrakukabu 田楽歌舞 – venkovský zpěvák a tanečník
5. Bunpitsugakō 文筆画工 – pouliční umělec – kaligraf nebo malíř