Rozhovor s Hatsumi senseiem na Novém Zélandu
Jaký je rozdíl mezi dnešním tréninkem a tréninkem, který probíhal v historii?
Dnes to nejsou pouze jednotlivá témata a není to pouze jedna škola, na kterou se soustředíme. Snažíme se všechno cítit jako jeden celek.
Ačkoliv trénink v bujinkanu tedy probíhá tradičním způsobem, můžeme to vidět v podstatě jako studium starých bojových praktik nebo obranný systém platný i pro dněšní společnost?
Nezáleží na tom v jakém století žijete. Když se budete pokoušet zapálit oheň třením dvou dřívek, pazourkem nebo sirkou bude to v principu stále to samé. Ve všech obdobích to bude stále stejný život. Lidé by neměli věnovat takovou pozornost vymýšlení nových věcí. Tvoří jich pak velké množství a většinou jsou nesprávné. Když se na to podíváte z antropologického hlediska člověk patří do přírody stejně tak jako každé jiné zvíře. Studiem bojových umění zjistíte, že nezáleží na tom zda je člověk silný či slabý. V hazardní hře na tom může záležet, ale ve skutečném boji ne. Když toto člověk nepochopí nikdy se nestane správným budōkou.
Dříve než jste začal studovat u předešlého velmistra bujinkanu, Takamatsu senseiem, jste se učil i jiná bojová umění. Mohl byste nám o tom něco říci?
Bojové sporty, jako jūdō a kendō, jsem dělal než jsem začal přemýšlet o spoustě otázek týkajících se těchto sportů, tím jsem nalezl cestu starých bojových umění. Poté jsem se setkal s Takamatsu senseiem a byl jsem uznán jeho studentem. Bylo to to co jsem hledal, realita. Jak asi víte Takamatsu sensei měl mnoho zkušeností se skutečným bojem. Byl přítelem posledního čínského císaře a prezidentem Butokokai Martial Arts Organisation v Číně a Japonsku. Zúčastnil se mnoha nebezpečných soubojů v obou těchto zemích, bojoval takto asi deset let, všechno ve zdraví přežil a já měl to stěstí se od něj učit.
Jaký byl váš trénink pod Takamatsu senseiem? Vím, že to byl velice obdivuhodný a tvrdý muž.
Ve skutečnosti byl velice laskavý. Snažil se mě všechno naučit tak, abych to chápal jako celek. Byl velmi dobrým učitelem, velmi kvalifikovaným.
Jak dlouho jste byl s Takamatsu senseiem v kontaktu. Učil stejně tak jako vy nyní, více studentů?
V kontaktu jsem s ním byl asi patnáct let a po celou dobu neměl žádné jiné studenty. Když nějaký přišel, řekl:„Jdi a uč se u Hatsumiho“. Takamatsu před tím samozřejmě učil i jiné lidi, ale kvůli tomu, aby si vydělal. Když si však myslel, že nějaký student nemá srdce správného budōky, řekl: „Dobrá, zítra už nemusíš chodit“ a vyloučil ho. Učil jsem se u něj po celých patnáct let a jsem na to pyšný.
Na co si vzpomenete, když přemýšlíte o tréninku u Takamatsu senseie?
Stále jsem zkoušel najít pravdu, podstatu pravdy. Nepozoroval jsem, jak jsem se stal žákem Takamatsu senseie. Byl jsem zároveň ještě chiropraktikem, to byla moje obživa. Na mé cestě po světě mě překvapilo množství lidí, kteří ač bojová umění nikdy nestudovali vydělávají si jejich pomocí. Důvod proč po světě cestuji dnes je ten, že bych rád lidem ukázal co to jsou bojová umění doopravdy.
Jaký je rozdíl mezi vaším tréninkem a tréninkem, když jste byl žákem Takamatsu senseie?
Žádný.
Dnes jste měl předvádět sakki test, test který můžete předvádět pouze vy. Je mnoho rozdílů v tom co používají jiná bojová umění a jaký význam pro vás sakki test má?
Existoval i v jiných bojových uměních, ale vymizel asi tak před sto lety v období Edo, protože nebylo třeba bojovat, nebyli v ohrožení a tak se stalo, že na něj zapomněli.
V jiných stylech bojových umění se studenti nesmyslně honí za rychlým získáním co nejvyššího technického stupně. Co si o tom myslíte vy?
To je skutečně velký problém. Tihle všichni by měli poznat opravdový boj, pak by snad teprve pochopili. Já neučím lidi jak by měli vyhrávat nebo prohrávat, učím je jak žít a přežít. Toto je základní věc, kterou by lidé měli pochopit. Opravdu to není otázka toho, kdo vyhraje či prohraje. Když se naučíte jakl přežít a žít, můžete zvítězit třeba útěkem. A to je důležité.
Jednou jste mluvil o tom, že se věnujete spíše mysticismu. Ovlivnil vás takto Takamatsu sensei, či to pochází z vašeho náboženství, nebo co jste měl vůbec na mysli?
Pravděpodobně jsem zdědil něco z těch 3000 let bojových umění. O takovýchto věcech moc nepřemýšlým. Je to jako se sakki testem, když o něm přemýšlíte, nebo se ho snažíte udělat nikdy se vám nepovede.
Umění, které vy vyučujete bylo mnohokrát považováno za ninjutsu, vděčíte za to i mediům. Nicméně si myslím, že ninjutsu je pouze malou částí bujinkanu, mám pravdu?
Ano máte, stále se musíte na to dívat jako na jednu malou část velkého celku.
Před časem jste vydal knihu Hanbōjutsu. Popisujete zde techniky z Kukishinden ryū, budeme někdy v budoucnu mít možnost vidět i další knihy?
O mnoho věcech budu psát v Sanmyaku, časopise, který vydávám v 18 zemích. Do budoucna plánuji také další videokazety.
Je něco co byste chtěl závěrem říci?
Vstoupil jsem do japonského klubu spisovatelů, abych poznal jestli je silnější pero či meč. Nyní jsem prezidentem International Divisoin of the Writers Club. Sanmyaku se stává hlavní části toho co teď pravděpodobně napíšu. Doufám, že lidé z něj pochopí opravdová bojová umění a že ho budou číst i v budoucnu jako můj odkaz. Díky moderním prostředkům jsou všechna tai-kai na videokazetách, je jich něco přes sto. Přál bych si, aby je každý viděl. Tai-kai je veliké setkání lidí, kteří souhlasí s myšlenkou života v bojových uměních a používají je k správnému pohledu na život. Pamatujte, že všechny změny závisí na období a prostředí ve kterém žijete.
A s tím nás sōke Hatsumi opustil, aby zahájil odpolední trénink – meč s mečem a meč s yari (kopí) opět kladouc důraz na taijutsu.
(c) Masaaki Hatsumi
Tento rozhovor byl uskutečněn při příležitosti tai-kai na Novém Zélandu v Aucklandu jedním z místních studentů.