Na ninjovské záležitosti se ptejte ninji!

Na ninjovské záležitosti se ptejte ninji!

Ninja světoběžník, který představuje starobylé bojové umění a japonské mravy z dávných dob.

Masaaki Hatsumi/Tetsuzan. Nasbíral zkušenosti jako student bojových umění, učil se od pana Takamatsua, jenž byl dědicem devíti škol starobylých bojových umění a stal se studentem těchto umění. Získal doktorát z humanitních věd (USA) za vědecký důkaz ninjutsu-ninpō a doktorát z filozofie (USA) za předložení studie „Zjistit, že bushidō znamená zemřít“. V květnu roku 1994 také od německé vlády obdržel titul rytíře, na důkaz své schopnosti vyučovat budō rozsáhle a všeobecně. Objevil se v mnoha televizních dramatizacích, například „Jiraya“, „Ninja-boy-Fujimaru“, „Ninja Nights“, atd. Působí také jako výzkumník (historik) v oblasti bojových umění. Narodil se v roce 1931 ve městě Noda v prefektuře Chiba.

Tituly: Rytíř (Německo), Doktor filozofie (USA), Doktor humanitních věd (USA), Čestný obyvatel státu Texas, Čestný texaský Ranger, Čestný obyvatel Los Angeles, Čestný obyvatel Atlanty, Čestný obyvatel Dublinu. (Popisek k fotografii) tai-kai, které se pořádalo v Atlantě v USA v roce 1992. Pan Hatsumi dává lekci a používá ostrý meč, proto je jeho ostrý pohled skutečný.


Slyšel jsem, Sensei, že jste byl nedávno pozván do Německa. Při jaké příležitosti?

Obdržel jsem od německé vlády titul „rytíř“.

Opravdu?! To je úžasné, že?

Ano, jsem pravděpodobně první cizinec, který tento titul obdržel. Jsem velmi rád, že dávají japonské budo na roveň s evropským rytířstvím, protože mají jisté společné body. Protože ze mě udělali rytíře, myslím, že je to rovněž pocta pro Japonsko.

Sensei jste čestným obyvatelem několika zahraničních měst. Jakým aktivitám se věnujete?

Pořádám tai-kai pro různá Bujinkan Dōjō. To znamená, že pořádám seminář, na kterém se trénuje boj muže proti muži. Kromě toho s sebou beru i svou manželku, která je velmi zběhlá v tradičním japonském tanci, aby světu představovala tyto úžasné aspekty japonské kultury. V minulém roce jsme navštívili 13 zemí.

Když se pořádá takové tai-kai, to vás zve přímo hostitelská země?

Ne. Protože mám po celém světě mnoho deshi (žáků), zvou mě stylem: „Sensei, prosím, přijeď k nám.“ Jsem dost známý na mnoha místech. Takže když někam přijedu na seminář, potkám se s několika pořadateli z různých organizací. Po skončení tréninku vždy řeknou: „Úžasné!“ Ale zpočátku, když jsem začínal, přicházeli násilníci, kteří chtěli získat jenom schopnosti, protože se doslechli, že vyučuji bojové umění. Teď už ale na semináře chodí jenom lidé, kteří mají humánní a široké smýšlení. Protože chci těm lidem projevit svůj respekt, nezakládám žádné systémy ani organizace, nic takového. Každému z nich dávám to, co chce, spíš než abych je učil, a neustále mám na paměti myšlenku, jak by lidské bytosti měly žít. Není to náboženství ani filozofie, pouze přirozeným způsobem sdělujeme své pocity.

Spatřujete díky těmto seminářům nějaké rozdíly mezi Japonci a ne-Japonci?

Protože jsou policisté a vojáci mimo Japonsko při plnění svých povinností vystavováni mnohem většímu riziku, mohli by zemřít, pokud by se bojové umění učili jenom polovičatě. Proto to berou opravdu vážně. Nicméně lidé, kteří se učili japonská bojová umění jenom z knih, říkají: „Nemůžeme přežít, protože je tam tolik forem a to obírá náš mozek o pružnost.“ Když k nim ale přijdu a zasáhnu jejich citlivé body, řeknou: „Jejda, můžu přežít. To je úžasné.“ Někteří z nich říkají: „Extáze!“ (smích) Když zjistí, že je to pro ně užitečné, myslím, že ani necítí bolest, i když jim ji způsobuji. Učím, jak žít jako lidská bytost.

Jak vyučujete v Japonsku?

Jednou nebo dvakrát týdně si pronajímám tokijský Budōkan. (Slavná tokijská budova pro pořádání velkých koncertů a sportovních akcí.)

A co tam děláte?

Vždy zvolím nějaké téma. Tak například tématem letošního roku je yari (kopí), kodachi (krátký meč) a taijutsu, včetně technik ninjutsu. Existuje celá řada technik. Proto učím pomalu, dám si na to celý rok, stanovím téma, například pro příští rok Tachi a podobně. Všichni sem přicházejí, aby se doopravdy učili. Chci tvrdě pracovat tak dlouho, dokud budou chodit.

Rád bych se zeptal na vaši minulost. Jaký jste byl, když jste byl malý?

Rád jsem cvičil a chtěl jsem být silný. Už na základní škole jsem se učil kendō, jūdō a karate. Potkal jsem tak skvělé učitele z Okinawy. V prostředí, ve kterém jsem žil, jsem měl dostatek příležitostí k procvičování skutečného budō. Kromě bojových umění jsem se zabýval boxem a fotbalem, které jsou dnes v Japonsku velmi populární. Zkušenosti z fotbalu mi přišly později vhod, protože mi to umožnilo naučit se provádět velmi dobré keri.

Souvisí nějak to, že jste se naučil provádět dobré kopy, se skutečností, že pocházíte z ninjovské rodiny?

Myslím, že ne.

Můžete nám vyprávět příběh o tom, jak jste se stal ninjou?

Když jsem vyrůstal, trénoval jsem budō, studoval jsem ho. Bylo to sportovní budō. Když jsem měl 4. dan v jūdō, bylo mi myslím něco přes dvacet, šel jsem na americkou vojenskou základnu jūdō učit. Tam jsem si uvědomil něco, co mě překvapilo. Jednoho dne, když jsem vedl trénink, jsem byl poražen nečekanou waza (technikou). Protože to byli vojáci, znali mnoho skutečných bojových waza, možná i kombinovali různé Waza a využívali je s celou svojí energií. Když jsem jim čelil, uvědomil jsem si, že nelze přežít díky japonskému budō prováděnému jako sport. Uvědomil jsem si, že když budeme v takovém budō pokračovat, nebudeme ho moct využít ve skutečné bitvě. Pak jsem začal dělat, co bylo v mých silách. Studoval jsem všechna stará budō a všechno, co bylo v Japonsku jako budō označováno, ne jenom svým tělem ale i mozkem. Nakonec jsem potkal svého učitele, Takamatsu senseie. Byl to skutečný ninja a důvěrně se znal s posledním čínským císařem. Pak jsem se 15 let od něj učil, dokud neskonal. To bylo když mi bylo 27 až 42 let. V tom období mě zasvětil do ninjutsu. Waza Takamatsu senseie byly nejlepší. Byl jsem jeho jediným žákem.

Chápu. Myslel jsem, že Takamatsu sensei učil mnoho lidí…

Nikoho neučil, i když ho navštěvovali. Jednoduše řekl: „Učte se od Hatsumiho.“ a nikoho neškolil. Naučil mě všechno, co uměl. Takže když někdo říká, že se učil od Takamatsua, tak je to podvodník, protože Takamatsu měl jenom jednoho žáka: mě. Kromě toho, nikdy jsem nepotkal nikoho, koho by Takamatsu vyučoval během těch 15 let, co jsem se od něj učil. Přesto ale existují lidé, kteří využívají jméno Takamatsu senseie nebo moje jméno k tomu, aby si dodali na autoritě. Chci, aby byli lidé, kteří se zajímají o budō, opatrní. Nemůžu přehlížet chování, které vede k podvádění lidí zajímajících se o skutečné budō.

Ke které ze škol, jež vyučujete, patřil Takamatsu sensei?

Takamatsu sensei měl tři učitele, byli to Toda sensei, Ishitani sensei a Mizuta sensei a on se stal následníkem všech devíti škol. Nakonec jsem všech devět škol zdědil já.

Takže jste se všech devět škol naučil od Takamatsu senseie?

Ano, naučil.

To znamená, že jste od něj nenaučil jenom ninjutsu…

No, učil jsem se stejnou měrou obecně různé věci. Samozřejmě, že mezi nimi bylo ninjutsu, protože je to bojové umění. Nicméně, nikdo v současném Japonsku kromě mě nezažil skutečné ninjutsu. Proto se pozornost soustřeďuje na ty mysteriózní části ninjutsu. Ale abych byl přesný, jsem studentem bojových umění. A od roku 1972, kdy Takamatsu sensei skonal, jsem začal sestavovat waza, které jsem se od něj naučil, zveřejnil jsem je a učil jsem jim lidi.

Které elementy ninjutsu podle vás přitahují lidi z celého světa?

Bezpochyby ty mysteriózní. Možná, že lidé chtějí vidět to, co vidět nemůžou. Tak, jak to ale podává televize a film, jsou ty části, které nemůžou vidět, až příliš často nesprávné. (smích) Já ale učím správně všechno to, co nemůžeme vidět. Existuje proto mnoho lidí, kteří pochopili a říkají: „Ninjutsu je úžasné.“

Není jim to nejasné a dokáží získat realistický pocit, že?

Správně. Když to spatříte, poznáte, že je to lidské a že to potřebujete, abyste mohli žít.

Chápu. Ve filmech a knihách často narážíme na scény, ve kterých ninja používá úžasné waza (techniky). Jsou to tedy jenom waza z fiktivního světa?

Ne, umíme je.

Umíte? Například…

Nejde to vysvětlit stručně. Abych byl upřímný, techniky našeho budō nejdou vysvětlit, a to ani vizuálně… je to něco, co „nelze popsat“. Nechci se tahle vaší otázce vyhýbat. Ale musel byste to pocítit. Vizualizace má svá omezení, protože zrak je jenom jedním ze šesti smyslů, jenom jedna šestina. Proto je těžké vysvětlit zbylých pět šestin. Původní ninjové byli skvělí v proměňování skutečnosti ve fikci. Tím je to těžší na vyjádření.

Takže jako ninjové v televizi a filmech, skutečný ninja dokázal mizet v obláčku dýmu nebo vypadat že je tam víckrát…

Samozřejmě, to umíme.

Nebo waza proměny na něco…

Ano, to umíme. Ale člověk musí trénovat tělo a mozek. Jinými slovy, jde o psychickou síla a ta je nejdůležitější, odvážil bych se říct. Čím více to člověk trénuje, tím silněji to může cítit. A nakonec bude schopen tu moc získat.

Ve skutečnosti máme v dnešní době zřídkakdy příležitost použít ninjutsu.

Ale ano, máme. Když jsem navštívil Izrael, kde je terorizmus velkým problémem, viděl jsem tam mnoho lidí nosit zbraně. Říkali mi: „Je to tady nebezpečné, máme vám přinést zbraň?“ Odpověděl jsem: „Když vystřelím ze zbraně, přivolá to další nepřátele. Já ji ale nepotřebuji, protože to vyřídím, aniž bych nadělal hluk.“

Myslíte pomocí taijutsu?

Pomocí toho, jak žiji. Naštěstí však k tomu nedošlo. Nejsem přítelem pistolí a pušek. Protože je možné je ztratit. Proto nenosím zbraň. Čím je někdo slabší, tím silnější má potřebu nosit zbraně.

To je úžasný příběh. A jak je to s rolí ninji ve společnosti, když odhlédneme od bojového umění?

No, žijeme teď ve věku informací, že? Proto věřím, že mnoho lidí může s úspěchem přijmout aktivní roli ninji, i když se nebude jednat o tradiční ninjovské aktivity. Například zjišťovat od někoho informace… pokud patříte k velké společnosti, musíte se chovat jako ninja. Takové lidi bychom mohli nazvat moderními ninji.

Rozumím. Takže, Sensei, hrajete vy sám v moderní společnosti aktivní roli, jakožto osoba kvalifikující se jako legitimní ninja?

Jak už jsem řekl, mou rolí je postarat se o to, aby lidé pochopili hodnotu japonské kultury, a dělám to tak, že jim představuji tradiční japonskou kulturu prostřednictvím tai-kai. Japonsko má své dobré stránky. Ale i samotní Japonci na ně zapomínají. To, že jsem v mnoha zemích dostal tituly, neznamená, že chci být slavný nebo bohatý, ale znamená to, že chci dosáhnout svého cíle a přitáhnout pozornost k těmto japonským hodnotám a dostat je stejně tak i k Japoncům. Zrovna nedávno jsem dělal instruktora akce v divadelním dramatu „Akahige“ v tokijském divadle.

Jako režisér akce?

Hm… možná, že se jedná o nové akademické odvětví, řekněme „výzkum bojových umění“. Navzdory tomu, že je Japonsko zemí bojových umění, zaostává ve studiu těchto aktivit. V závislosti na příběhu, herci museli rozlišit role ninji a šermířského mistra. Režiséři se museli držet patřičných rolí. Toto nové odvětví, výzkum bojových umění, produkce bojových umění moderním a uměleckým způsobem, to je moje práce. Nemusím zmiňovat, že tak dlouho, dokud budeme v Japonsku dělat dramata, měla by obsahovat tradiční japonské prvky. Ale ve skutečnosti jsou lidé zmatení zahraničními koncepty teorie inteligentního dramatu. Mám za to, že to není dobře. Proto jsem v poslední době vyvíjel úsilí ve snaze vytvořit skutečné japonské prvky na základě výzkumu bojových umění a začlenit je do divadla a filmu. Nyní točím video sérii, která popisuje skutečné činy a bojové postupy ninjů, aby lidé přestali věřit v nepravdy. (smích) Některá díla jsou opravdu příšerná a to znamená, že je kolem hodně falešných ninjů. Nyní tvrdě pracuji na novém videu. Doufám, že se situace jednoho dne zlepší.

Jaké podmínky musí člověk splňovat, aby mohl být ninjou?

Nintai-jisei (vytrvalost a sebekontrola). To je nejdůležitější. Žít s vytrvalostí. Ninjové žijí s vytrvalostí – tématem je „žít zdravě“. Často slyšíme, že „najít Bushido znamená zemřít“, že? Mohli byste si pak myslet, že Bushi (válečník) je předurčen k smrti. To není pravda. Je to napsáno ve světovém bestselleru „Bushidō“ poprvé představeném v Americe. V té knize jsem ta slova vysvětlil a obdržel jsem doktorát z filozofie. Když ta slova slyšeli bushi, přimělo je to přemýšlet: „Proč zemřeme?“ Když našli mrtvého, ptali se ho: „Proč jsi zemřel? Proč?“ Mrtvý odpověděl: „Zemřel jsem z tohoto důvodu (myšlenka bushidō).“ „Rozumíme,“ řekli, „měli bychom udělat také něco takového.“ Takže „najít Bushido znamená zemřít“ znamená „zjistit, že to znamená žít“.

Chápu, co to znamená.

Uvedu jeden dobře známý příklad. Pokud žijeme podle Hara-hachibun-me (pokud nejíme moc. Poznámka: Hara-hachibun-me znamená jíst tak dlouho, dokud se nenaplní osm desetin žaludku, a pak přestat), můžeme zůstat zdraví, že? Nedostaneme tak snadno průjem ani nemoci dospělých. Je to součást ninjovského učení, žít s vytrvalostí. Vytrvalost, sebekontrola, zdravý a šťastný život, to je trénink ninji. Jsme ale lidé, někdy propadáme fikci. Nedávno jsem trochu onemocněl, takže jsem své ženě a svým žákům slíbil, že nebudu pít saké. Ale nakonec jsem ho zase pít začal. (smích) Takže nevypiji celou láhev saké, vypiji tři desetiny. Přechod k takové fikci je také ninjovská technika. Ale není to tak špatná věc. Mám už 64 let… což je myslím dost. Proto žiji a dělám, co chci. To podle mě vede k nejzdravějšímu životu. Nejde o to snažit se žít déle, ale najít potěšení bez přílišné chamtivosti… a žít v souladu s naším věkem. Když přijdou problémy, můžeme změnit fikci, to je všechno.

Máte tím tedy na mysli, že zdokonalujete waza založené na těchto přirozených pocitech?

Myslím, že pocity jsou principem. Lidé se nechávají unášet emocemi a chamtivostí. Pokud nedokážete dosáhnout „vytrvalosti a sebekontroly“, budete Ninjutsu využívat k špatným účelům. Musíte se rozhodnout, co je správné. A nedělejte to jenom kvůli sobě, dělejte to kvůli přirozené spravedlnosti, abyste ochránili přírodu a lidské bytosti. Životní prostředí je v dnešní době ničeno. Jsou to lidé, kdo ho ničí. Dokud to těm lidem někdo neřekne, ani nevědí o tom, že zemřou, že se utopí ve vlastní chamtivosti. Někteří lidé nevidí, že to, co dělají, vede k jejich vlastní sebevraždě. Další generace v budoucnu bude muset přijmout odpovědnost za to, co děláme. Věřím, že je úlohou lidí zabránit tomu, aby se to zhoršovalo, takový by měl být přístup k životu. Jezdím do zahraničí a říkám to lidem prostřednictvím vyučování ninjutsu a budō. Doufám, že ti, kteří si toto přečtou, budou se mnou tuto myšlenku sdílet stejně, jako lidé, kteří přicházejí na moje semináře.


(c) 1994, Hatsumi Masaaki a magazine B-Club