Ojigi お辞儀
(formy úklon)
Úklona (ojigi) je pravděpodobně nejznámějším prvkem japonské etikety mimo Japonsko. V tradičních odvětvích – a nejen v nich – má mimořádný význam. Jde o tradiční způsob vyjádření úcty, zdvořilosti a společenské hierarchie, základní doprovod verbální komunikace a jeden ze stěžejních prvků japonské kulturní etikety. Správně provedená úklona vyjadřuje pokoru (kenkyo 謙 虚), úctu (keii 敬意), respekt (sonkei 尊敬), omluvu (shazai 謝罪), poděkování (kansha 感謝) a harmonii (wa 和).
Kořeny ojigi byly převzaty z Číny a váží se především k buddhistické tradici, kde je úklona součástí modliteb a uctívání Buddhy. Spolu s přijetím buddhismu v období Heian (794 – 1185) se ojigi dostalo na císařský dvůr a stalo se nedílnou součástí dvorské etikety. Později se stalo součástí buke reihō 武家礼法 – samurajské etikety. Úklona zde nepředstavovala projev slabosti, ale kontrolovaný a kultivovaný pohyb hodný skutečného válečníka.
Základní úklona se provádí předklonem v pase s rovnými zády i krkem, rukama podél boků (u mužů), nebo složenýma v klíně (u žen), se zrakem směřujícím dolů. Tělo je uvolněné, nikoli strnulé. Obecně platí, že čím je úklona hlubší a delší, tím silnější emoci a míru úcty vyjadřuje.
Tři hlavní typy úklon – shin, gyō, sō
Existují tři základní úrovně úklony ve stoje – ritsurei 立礼, které dělíme dle formálnosti:
· shin 真 (saikeirei 最敬礼) – formální
· gyō 行 (keirei 敬礼) – středně formální
· sō 草 (eshaku 会釈) – neformální
Shin (saikeirei) – velmi formální, hluboká úklona (cca 45°–70°). Při úkloně špičky prstů dosáhnou ke kolenům. Používá se při mimořádně formálních příležitostech, projevech nejvyšší úcty, při omluvě za závažnou chybu nebo vůči vysoce postaveným autoritám. V bojových uměních se používá při úkloně ke kamize nebo k senseiovi během ceremonií.
Gyō (kierei) – středně formální úklona (cca 30°). Při úkloně se špičky prstů zastaví nad koleny. Používá se při vstupu do dōjō, v obchodních situacích, při komunikaci s nadřízenými, formálním poděkování či omluvě. V bojových uměních jde o nejčastější formu pozdravu.
Sō (eshaku) – neformální úklona (cca 15°). Při úkloně ruce spočinou na horní části stehen. Využívá se v běžných každodenních situacích – pozdrav kolegům, lehké poděkování či omluva v neformálním prostředí.
Další důležité formy úklon
· Zarei 座礼 – úklona vsedě
Používá se v bojových uměních, v čajovém obřadu, v chrámech a při tradičních rituálech.
Hloubka úklony se může lišit, ale obecně odpovídá úrovni keirei či saikeirei. Při úkloně začněte ve správné pozici s rovnými zády a lehce zasunutou bradou. Po navázání očního kontaktu s osobou, které se ukláníte, se předkloňte, přičemž udržujte rovná záda. Současně nechte ruce klouzat ze stehen dopředu tiše na podlahu. Ruce se pokládají současně před tělo na zem připomínající tvar trojúhelníku (znázorňující pozici gasshō 合掌 ). Tento trojúhelník symbolizuje stabilitu, harmonii a pokoru. Při předklonu i při narovnávání po úkloně se pohybujte pomalu a vědomě.
V rámci buke reihō byla časem vytvořena varianta úklony, které zohledňuje válečníkovu potřebu neustálé kontroly prostoru. Tato forma se poté přenesla i do běžné praxe v dōjō tradičních bojových umění. Během této varianty úklony se dopředu posouvá nejprve levá ruka, protože tradičně byla považována za slabší, pravá ruka zůstává na stehně pro případ obrany sebe samého nebo své zbraně. Pravá ruka jde na zem, až když je pomyslná bezpečnost zajištěna. Při zvedání se vrací pravá ruka jako první a levá ji následuje.
· Dogeza 土下座 – poklek s čelem na zemi
Extrémně pokorný projev omluvy nebo nějaké slavnostní žádosti. Dnes se téměř nepoužívá (velmi vzácně).
Časté chyby a jemná pravidla etikety
Nejčastější chybou cizinců je zvednutá brada a oční kontakt během úklony. To je považováno zanezdvořilé a povýšené.
Etiketa úklon je složitá – zahrnuje délku, hloubku i správnou reakci. Pokud jedna osoba setrvá v úkloně déle, než se očekává (obvykle 2 až 3 sekundy), druhá může znovu kývnout na oplátku, čímž vzniká série postupně se zmenšujících úklon.
V japonské společnosti platí, že osoba níže postavená se uklání hlouběji, déle a častěji. Výše postavení často reagují jen lehkou úklonou nebo kývnutím.
Příliš hluboká úklona v nevhodnou chvíli může působit nepatřičně, dokonce i sarkasticky.
Úklony při omluvě a poděkování
Úklony při omluvě jsou hlubší a delší, opakují se v průběhu celé omluvy. Obvykle má úklona hloubku okolo cca 45° a trvá alespoň tři vteřiny. Hloubka a délka úklony odráží míru upřímnosti a závažnost provinění. Úklony při poděkování mají obdobná pravidla.
V případech krajní lítosti se používá úklona na kolenou se sklonem tak hlubokým, až se čelo dotýká země (dogeza). Taková forma úklony je velmi formální způsob omluvy, dnes je vnímána spíše jako projev ponížení, takže se v běžném životě téměř nepoužívá.
Při setkání s cizinci Japonci často podávají ruku. Znalost zvyku uklánění však někdy vede ke kombinaci obojího, která může působit nešikovně. Proto se Japonci při takovém pozdravu lehce natočí na stranu (většinou doleva), aby se vzájemně nesrazili hlavami.
Ojigi v dōjō
V tradičních bojových uměních je ojigi jedním z pilířů etikety (reihō 礼法). Vyjadřuje úctu k tradici, respekt k tréninkovým partnerům, pokoru vůči cestě budō i vnitřní postoj cvičícího. Je to prostředek, jak udržovat harmonii mezi všemi buyū i v dōjō samotném. A tak je důležité na něj nezapomínat a provádět jej správným způsobem.
Úklona je dovednost, která se učí celý život, pohyb lze vždy zpřesnit, pročistit a prohloubit.
Na závěr
Není třeba uklánět se neustále. Důležité je zvolit vhodný okamžik. Úklona je fyzickým projevem našeho vnitřního nastavení. Pokud se člověk uklání bez skutečného pocitu úcty, je to obvykle patrné. Způsob provedení vždy odráží vnitřní atmosféru klanícího. A proto stejně důležité jako samotná forma je to, abyste cítili úctu k osobě, které se ukláníte.
Jednoduše si uvědomte, proč jste přišli do dōjō. Za účelem studia tradiční cesty společně s ostatními lidmi. A každý z nich si zaslouží opravdový respekt.
připravil Pavel Slavík
info@bujinkanprague.com
www.bujinkanprague.com
www.facebook.com/bujinkanprague
www.instagram.com/bujinkan.dojo.prague