Jōjutsu
Většina lidí v bojovém umění si myslí, že Jo je odvozeno z Shindō musō ryū jōdō / jōjutsu. Během své první návštěvy Japonska jsem měl možnost trénovat v Shindō musō ryū s učitelem Kaminodou (byl vedoucím instruktorem u „Kidō-tai“ – přepadový oddíl japonské policie). I když to byla jen krátká návštěva, přesto jsem měl možnost seznámit se s jeho přístupem. Nic mě však nemohlo připravit na objev, který jsem učinil v jednom skladě, kde jsem měl možnost uvidět radikální techniku jōjutsu v podání školy Kukishiden.
V roce 1997 se jō stává hlavní zbraní bujinkanu a učitel sōke Hatsumi bude boj s touto zbraní vyučovat v Japonsku i v zahraničí (tai-kai). Doufám, že členy bujinkanu budou podrobnosti o jō (její používání, historie, první waza) zajímat. (Ani bujinkan ani sōke Hatsumi nezodpovídají za chyby nebo opomenutí, které mým nedopatřením mohly vzniknout.) Škola Kukishinden (vznik školy předpovědělo devět démonů) byla založena během kamakurského období (12. st.). Zakladatele školy, když spal, navštívilo během devíti po sobě jdoucích nocí devět démonů. Říká se, že ti jej zasvětili do tajných technik, které se staly základem pro vznik školy. V pozdější době bylo rodině Kuki uloženo, aby ochraňovala pobřežní vody v domovské oblasti Kumano a od lodí těmito vodami plujícími vymáhala poplatky. Rodina tím dokazovala své vlastenectví.
Traduje se, že techniky jō (známy také jako yonshaku bō – čtyřstopá hůl) jsou více než 800 let staré a mají původ v technikách rokushaku bō a meče, přičemž přijímají prvky obou těchto technik. Délka jō může být různá, záleží na tom, jaká velikost je pro uživatele vhodná. Jō nemusí být pouze bojovou zbraní, považuje se spíše za obrannou zbraň, protože nemá žádné ostré hrany (jako meč). Meč, pokud jej používáte často, se může ztupit a stát se tak málo účinným. To se vám s jō nestane. Díky délce Jō, která je o jednu třetinu kratší než hůl rokushaku bō a jen o něco málo delší než meč, bylo nutné, aby uživatel zaútočil a pak se rychle stáhnul zpět. Pokud se jō používá správným způsobem, může porazit i ostrý meč. Trénink s jō je velmi dobrý pro učení se postojů a míření. Některé pohyby připomínají techniky taijutsu (např. omote a ura shutō a tsuki).
Jūmonji (pozice deset) je první waza jōjutsu a pokud ji popíšeme podrobněji, vypadá asi takto:
1. Uke začíná ve Seigan no kamae (kenjutsu) – Tori je v jō Ihen no kamae.
2. Tori útočí nejprve na levou Kasumi uke – ta je ale blokována, útočí tedy na levé dō, která je taktéž blokována.
3. Tori útočí na pravou Kasumi uke (je blokována).
4. Tori otočí Uke, aby mohl znovu zaútočit na pravou Kasumi uke (blokována).
5. Teď otočí s jō opačným směrem, změní svůj postoj a zaútočí na levé Kasumi.
Na dokončení této waza je zapotřebí více podrobností. Nechci být kritizován za zveřejňování naší techniky a tak uvádím jen detaily, které umožňují představit si styl boje. A jak říká sōke Hatsumi, musíte se naučit techniku cítit, nemůžete se ji ale naučit z knih nebo z videa, musíte ji procvičovat.
(c) Peter King
web: www.bujinkankingdojo.org
e-mail: kingdojo@osteomedic.co.uk
Peter je držitelem titulu dai-shihan. Byl také jedním z evropských Shi no tennō.