Kūkan
V lednu 1999 začal Hatsumi sensei uprostřed tréninku mluvit o vzdálenosti a správné pozici ve vztahu k protivníkovi. Poprvé jsem uslyšel japonské slovo „Kūkan“, které bylo tenkrát přeloženo jako „prostor“, i když samotný Hatsumi sensei ho přeložil jako „mezera“ (pozn. překl: anglické slovíčko „slack“ má mnoho významů, v daném kontextu je zřejmě nejvhodnější „časová mezera, okamžik nečinnosti“). To mi dávalo mnohem lepší smysl, protože vzdálenost a správná pozice jsou naprosto závislé na čase a na situaci. Je tedy více než zřejmé, že to, jestli jste ve správné pozici, záleží na tom, kdy se do ní dostanete. Připomnělo mi to rovněž základní princip načasování, který praví, že pokud správně zhodnotíte situaci a dostanete se do správné pozice, zažijete během boje okamžiky volného času, během kterých můžete situaci přehodnotit. Něco takového není možné přeložit jednoduše jako prostor, protože je zde přítomná časová složka, a proto je překlad Hatsumi senseie mnohem vhodnější.
Začal jsem přemýšlet o tom, že Hatsumi sensei mluvil o něčem větším než je jenom prostor a vzdálenost. Tak, jak to chápu já, Hatsumi sensei naznačuje, že pokud správně pochopíte záměry protivníka, můžete se dostat do správné pozice a získat tak čas k přehodnocení situace, čímž si zajistíte úspěšný výsledek. Jde to ruku v ruce s dalšími komentáři, které sensei pronášel ve stejné době, o redukování protivníka na nulu. V kontextu dané lekce bylo zřejmé, že mluvil o redukci protivníkova záměru na nulu, což jsem pochopil jako stav mysli, který je možné ovlivňovat.
Toto moje pochopení neplynulo z toho, že by moje japonština byla lepší než japonština přítomných překladatelů, ale z toho, že jsem více než slovům naslouchal smyslu (pocitu), který se nám Hatsumi sensei snažil předat. Hatsumi sensei si docela snadno všimnul, že nejsem tím, co říká, tak zmatený jako ostatní, a že jeho slova ve mně jakýmsi způsobem udeřila na strunu pochopení. Proto mě požádal, abych se s ostatními podělil o některé své myšlenky.
Pak také Hatsumi sensei mluvil o tom, že by si lidé měli najít nějakou „mezeru“ i ve svých životech a vysvětlil, že se nejedná jenom o to najít si volný čas, ale také být trpělivý ve snaze dosáhnout svých cílů a umožnit si být šťastný.
Všechny boje mají silnou psychologickou základnu. Síla protivníkova záměru a vaše reakce na něj ve velké míře rozhodují o tom, jak velkou mezeru budete mít v boji. Pokud dosáhnete klidu mysli, získáváte psychickou mezeru, která vám umožní vhodně zareagovat, což vás pro změnu dostane do lepší pozice a vytvoří vám „volný čas“. Když zničíte protivníkův záměr, donutíte ho nejenom přehodnotit tento záměr, ale i jeho psychickou pozici, což vám opět vytvoří mezeru v boji.
Vytváření mezer však samo o sobě nestačí, ani pokud jste zničili protivníkův záměr. Protože pokud tuto mezeru nevyužijete, stane se výhodou pro vašeho protivníka, kterou využije k přehodnocení záměrů a pozice a rozhodne se pro vhodnější akci.
Jde to rovněž ruku v ruce s dalšími koncepty, jako je například „Fudōshin“, neochvějné srdce, protože pokud vaše psychika a záměry budou ovlivňovány protivníkem, budete to vy, kdo bude redukován „na nulu“ a můžete utrpět vážné zranění nebo i něco horšího. Povšimněte si, že nepoužívám slovo „prohra“, protože budō nemá nic společného s prohráváním a vyhráváním ve smyslu, jak je to chápáno ve sportu. V Budo je jenom výhoda a nevýhoda, taktická pozice, iniciativa, záměr, triky a pasti, síla a slabost, ale žádná prohra, možná s výjimkou smrti (ve většině případů) a rozhodně ani žádná výhra.
Mnoho studentů dělá v reálném boji základní chyby, většinou proto, že nemají moc zkušeností a propast mezi dōjō a realitou není snadné překonat. Jedním z aspektů budō je vnímat protivníkův záměr, ale je obrovskou chybou snažit se o to pomocí empatie. Budete buď poraženi jejich duchem nebo zataženi do stejné mentality, jako je ta jejich. Chci tím říct, že vás síla jejich záměru může rozdrtit, nebo na vás může přejít jejich hněv či strach. Abyste mohli správně posuzovat protivníkův přístup, musíte si zachovat jistou objektivitu, což znamená, že si musíte zachovávat psychický odstup. To samo o sobě může stačit k oslabení či zničení záměru mnoha útočníků a pokud vám dělá problém toho docílit, můžete si pomáhat různými triky, například, jak říkal Takamatsu sensei, smíchem tváří v tvář nepříteli.
Já sám jsem často použil humor jako formu obrany a útoku na protivníkova ducha – především ve střetech s mladíky, kteří se snadno rozzuří při společenských příležitostech. Často berou jako urážku i ty nejmenší drobnosti nebo se nechovají vhodně ve snaze vybudovat si pozici někoho, koho je potřeba respektovat a bát se, většinou aby tím zakryli osobní slabosti, se kterými se neumějí vypořádat. Někdy bývají takové vtipy velmi drsné – „Možná mě dokážeš zabít, ale péro ti po tom nenaroste!“, někdy přezíravé – „Nemám zájem, běž domů.“, „Na tohle jsem příliš unavený, běž pryč.“. Můžu s radostí říct, že po několika letech strávených jako vyhazovač v jednom podniku, mi můj šéf řekl, že mě nikdy neviděl rozzlobeného, a že ho to trochu děsí.
Nejdůležitější je zachovat si emocionální odstup od protivníka a pak využít jeho slabosti proti němu. Pokud není váš protivník tak docela odhodlaný, jednoduché věci jako vtipy často stačí k tomu, aby ho odradily. Pokud je ale na všechno odhodlaný, můžete ho takticky nalákat do pasti, když mu nabídnete falešný prostor pro útok, nebo provedete falešný útok, abyste se dostali do lepší pozice. Musíte se naučit cítit, aby vás vaše pocity nasměrovaly správným směrem – tak trochu jako při Godan testu.
Abych to uzavřel, myslím si, že Kūkan je koncept, který by lidé měli chápat jak na fyzické úrovni ve smyslu pozice a načasování, tak na psychologické úrovni. Nesnažte se být nejrychlejší, nejsilnější, nejagresivnější, snažte se být těmi, kteří dokáží najít mezeru/prostor v dané situaci a snadno ji vyřešit, a to jak v životě tak při sebeobraně; je to stejné.
(c) Ed Lomax
Ed byl prvním studentem v Australii, který obdržel titul shihan. Mnoho času věnoval studiu bojových umění bujinkan ryū-ha v Japonsku přímo u Hatsumi senseie.