Stručná historie ninjutsu
Historie ninjutsu je dlouhá a starobylá. Je téměř nemožné říci kde, jak, kým, nebo z čeho bylo ninjutsu vytvořeno. Lze najít spoustu teorií a příběhů o čínských a korejských imigrantech, Shugenja (asketicích), budhistických mniších, Taoistech, farmářích, zlodějích, kouzelnících a jiných zaříkávačích. Odtud vychází mnoho interpretací založených na různých textech, kde se informace snadno zmatou a je stále těžší oddělit pravdu od lží. Přidejte si k tomu také to, že obraz bojovníka oděného v černém, zpopularizovaný japonskou Chanbara a americkými akčními filmy, které inspirovaly tuto představu ještě více, je v japonské historii velmi mladý. Ve skutečnosti se tento populární obraz objevil mezi lety 1770-1780 v obrázkových knihách. S tím je spojena směs hrdinských legend, esoterických náboženských praktik, historek o kouzlech a neviditelnosti, atd., která nás přivádí k obrazu charismatického „super ninja špiona“. Samozřejmě realita je někde úplně jinde.
Označení v různých obdobích
Při studiu historie ninjutsu a ninjů musíme zapomenout na obraz mužů v černém, stejně jako na jméno, které jim bylo přiřknuto. Termín ninja byl poprvé použit v “Buyō benryaku”, práci sestavené v roce 1684 Kinoshita Gishunem, kde se můžeme dočíst jednu z prvních definic ninjů a jejich činností: „Ninjové byli lidé, kteří se dokázali skrýt doma stejně jako v jiných provinciích. Mezi nimi někteří uměli techniky, které jim dovolily tajně infiltrovat jakoukoliv střeženou oblast…“ Detailní pohled do faktů představených Japonskými vojenskými kronikami nám ukáže, že ninjové byli pojmenováni jinak v závislosti na období, místě a jejich schopnostech. První jména byla Kansai a Kanchō, což znamená špionáž, důkladné hledání. Během období Asuka (592-710), pod vládou prince regenta Shōtoku Taishiho (574-622), byl použit termín shinobi, složený ze tří Sino japonských znaků. Mohl být přeložen následující větou“ „Talent, nebo schopnost, která dovolí jednomu uvědomit si své cíle a dosáhnout jich v rozhodujícím okamžiku“, nebo možná: „Talent, nebo schopnost ovládnout informace“. Toto jméno nám říká, že ninja a jeho činnost mu dovolovala využít všech prostředků k získání a ovládnutí vědomostí a informací ve všech formách, což bylo v období války vitální. Za vlády císaře Tenmu (673-686), bylo nejčastější označení Sokkan, což znamená „Ten, jehož vědomosti mu dovolí ovládnout prostor a ty nejstísněnější prostory“. Tady si opět musíme uvědomit, že v dávné japonské historii byli ti, kterým dnes říkáme ninjové, vždy součástí nejbližšího doprovodu mocného pána, nebo císaře. V pojednání o vojenské strategii a špionáži, napsaném Sun Tzuem, představeném v Japonsku Kibi Makibim (693-775), byly mezi pěti kategoriemi špehů, které Sun Tzu popsal, na piedestal postaveni ti, kteří měli krom trpělivosti, chytrosti a moudrosti také obsáhlé znalosti špionáže a válčení. Tento typ špehů, zvaný Shokan, byl součástí nejužšího kruhu okolo generála, který ho poté královsky odměnil.
Provincie Iga a Kōga (dnešní Mie a Shiga), se díky své obtížné přístupnosti a skutečnosti, že se vyhnuly kontrole okolními provinciemi, staly brzy známými jako kolébka ninjutsu a ninjů. Nejčastější označení byla Iga no mono (lidé z Iga, nebo ti z Iga) a Kōga no mono (lidé z Kōga, nebo ti z Kōga). V některých kronikách se setkáme s termíny Iga-shu a Kōga-shu, což je označení skupiny, nebo tlupy z Iga nebo Kōga. Jedno ze jmen, které nejlépe ilustruje charakter neviditelnosti a umění skrývání v ninjutsu, je termín Musoku bito, který znamená „Ti kdo kráčí k činu, aniž by byli viděni, nebo bez toho, aby jim byly vidět nohy“. Jedním z technických termínů v ninjutsu, který odkazuje na způsob pohybu v boji s, nebo beze zbraně, je Musoku no hō, nebo ninja Aruki-hō. Termín Musoku no hō se dá najít v mnoha školách tradičního bujutsu, jejichž tradice vychází z Kage ryū.
Během období Nara (710-794) byly k pojmenování ninjů použity různé znaky, ale čtení zůstávalo stejné. Všechny se četly jako Ukami. Kroniky času dávají Ukami význam Mawashi no mono, tulák. O několik století později, s příchodem válečnické třídy k vrcholu moci a začátku válečníků období Kamakura (1185-1333), byla nutnost mít válečníka zkušeného v diverzních neortodoxních technikách na prvním místě. Takže ti, kdo byli známí jako ninjové, představovali v bitvách skrytou část ledovce. Vlastně byli schopni zvrátit průběh bitvy v jediném okamžiku, použitím neortodoxních metod, které válečnická třída éry Kamakura, ještě neobjevila. V letopisech z bakufu éry Muromachi (1392-1475), byl termín používaný k pojmenování ninjů, Kagimono hiki, „ti, kdo se objevují ze stínů“. Bylo to během období Sengoku (1477-1603), kde důsledkem sporadické války mnoho pánů chtělo rozšířit svou říši a moc a služby ninjů byly velmi vyhledávány. Tady se objevuje mnoho jmen, podle regionu, vládce, atd. Výraz, který nejlépe popisuje ninju a jeho činnost je Kanja, což můžeme přeložit jako „muž okamžiku“, nebo „muž, který se protáhne prasklinou“. Toto ukazuje, že ninjové byli renomováni díky svým vyjímečným a rozmanitým dovednostem, které mu dovolovali zvládnout jakoukoliv situaci. V regionu Kantō, kde se nachází současné hlavní město Japonska, Tōkyō, najdeme další typ ninjů, kteří operovali uvnitř skupiny jako elitní jednotka v přední linii, která byla vyslána vytvářet chaos a zmatení. Kroniky, které se zabývají těmito historickými událostmi, týkající se rodu Hōjō, Hōjō godai-ki, uvádí termíny Rappa, Seppa a Suppa, které vyjadřují význam „vytvářet chaos a zmatení“, nebo „vetřít se jako vlna a sledovat zmatení“. Výraz Shinobi no mono, „ten kdo snáší, aniž by se ukázal“, je zde také citován. Kronika, která zaznamenává válečné úspěchy rodu Takeda, Kōyō gunkan, uvádí název Kagimono Hiki. Slavný vládce Oda Nobunaga (1534-1582), známý pro svou nesrovnatelnou nenávist vůči ninjům z oblasti Iga a který je později v roce 1580 rozdrtil, měl své vlastní ninji, zvané Kyodan, „ti kteří slyší šepot“. I Tokugawa Ieyasu (1542-1616) využil Ninji, kteří přežili bitvu o Iga, kde většina tragicky zemřela. Zaměstnával různé Ninji v závislosti na jejich zvláštních schopnostech a talentech, aby byl schopen kontrolovat rizika povstání během období Edo (1603-1867). Některá ze jmen, která byla použita, byla onmitsu; tajný agent bakufu, a oniwaban; stráže, které chránily osoby blízké rodu Tokugawa a části hradu, které jim byly vyhrazeny. Metsu-ke sloužili jako informátoři, kteří přinášeli všechny možné druhy informací, aby byl zachován mír. Teppō-tai byla skupina, která sloužila jako blízká ochrana shōguna při jeho cestách za hradní zdi. Tyto skupiny byly základem různých policejních skupin, ozbrojené budoucnosti, která se začala utvářet v období Edo.
Dějiny a původ
Množství jmen, pojmenování a funkcí ukazuje, jak je skutečně těžké definovat původ ninjutsu. Navíc, při pouhé zmínce termínů zmíněných výše, a těch, které se objevovaly během staletí, je jasné, že ninjutsu je mnohem více, než jen techniky záškodnického boje, nebo neortodoxní bojový styl, jelikož takových bylo v Japonsku mnoho. Jeho rozličnost a komplexnost jsou zdroje jeho vzniku jako metody používání ortodoxních prostředků a technik neortodoxními způsoby. Tato disciplína zaměřená na přežití, která se bude později nazývat ninjutsu, začíná jako vágně definovaná anti-kultura, vynucená reakce proti dominantnímu proudu politických, ekonomických a společenských tradic Japonska. Vstřebávání všeho, co by tomu pomohlo přečkat jakoukoliv situaci, vydrželo a přijalo vlivy mnoha trendů a věd o boji přinesenými ze zahraničí. Všechny tyto vědomosti byly zahrnuty v místních vědomostech o různých bojovnících, čerpajících z jejich zkušeností z boje, utrpení, porážky a naopak, z přežití. Díky své nepřístupnosti, regiony Iga a Kōga představovaly ideální místo pro kulturní skupiny, disidenty a válečníky, kteří se chtěli vyhnout politickým a ekonomickým silám toho času. Až mezi 6. a 7. stoletím, s příchodem mnoha čínských a korejských imigrantů a s nimi nových esoterických náboženských proudů, na sebe ninjutsu vzalo multikulturní tvář, zatímco si udržovalo čistě japonské kořeny. Pomalu, ale jistě, s nástupem válečnické třídy k moci, se ninjutsu vyvíjelo a ve výsledku se stalo centrálním prvkem zajišťujícím vítězství, nebo kontrolu informací. V každé válce objevíme skupinu, nebo jednoho ninju, operujícího ve stínech, aby znovunastolil rovnováhu. První historické zapojení ninjů, bylo v bitvě Magari no jin, v roce 1487, v provincii Koga, kde byl pán Rokkaku Takayori zachráněn skupinou ninjů Kōga. Další bitvy se bez přítomnosti ninjů neobešly. Všichni páni, císaři a chrámy v Japonsku, zaměstnávaly ninji. Také měli schopnosti, které tradiční bojovníci postrádali. V podstatě mohli zrušit své závazky, nebo změnit strany v tajnosti a co bylo nejdůležitější, měli svobodu pohybu. Což nebylo stejné pro bushi, kteří byli vázáni ke svému pánovi až do smrti. Bitva o Iga, známá jako Iga no ran (1581), přinesla konec autonomii velkých rodů z Iga. Tento region odedávna sloužil jako útočiště vyhnancům, disidentům, rebelům a dalším válečníkům zbavených iluzí, kteří chtěli žít svobodně. Rody jako Hattori, Momochi a Fujibayashi kontrolovaly celý region Iga, zatímco v Kōga vládlo více než 50 rodů válečnického původu. Školy ninjutsu, které byly později vytvořeny, všechny pochází z Iga ryū a Kōga ryū, jelikož jejich technický základ leží v hluboké znalosti a vědě o použití těla v boji. Po bitvě o Iga se zbylí členové posledních rodů, jako Hattori, postavilo na stranu Tokugawů. Dříve zachránili Tokugawu, když hobezpečně doprovodili do jeho léna přes Iga, po útoku Mitsuhideho na chrám v Honnō (1582), kde Nobunaga spáchal seppuku. Pomoc, kterou dostal od rodu Hattori, konkrétně od Hattori Hanza (1543-1596), udělala na Ieasua takový dojem, že je přijal do svých služeb, ve kterých zůstali až do konce období Edo. Bitvy o Sekigaharu (1600) a dvě tažení proti hradu Osaka; (1614) a Shimabara (1637) byly poslední bitvy, ve kterých se ninjové zapojovali. Jejich pragmatické techniky a role přežily začlenění do nových požadavků éry Edo, kde byl nastolen relativní klid rodem Tokugawa, který trval až do otevření Japonska okolnímu světu v roce 1868. Dnes můžeme stále nalézt dokumenty, zbraně, nástroje a spisy představené veřejnosti v několika muzeiích napříč Japonskem, přičemž nejznámější jsou ty v Iga (prefektura Mie) a Kōga (prefektura Shiga). V očích Japonských návštěvníků, nebo západních kolemjdoucích, mají všechny zbraně, dokumenty a zápisky mýtus nechvalně známých bojovníků, kterými Ninjové byli.
Základní historická data postavená na faktech
● 1487, bitva o Magari, Magari no jin, první zmínka o ninjích v bitvě proti pánu Rokkaku Takayorimu, pro shōguna Ashikaga Yoshihisu.
● 1581, povstání v Iga, Iga no ran. Nobunaga Oda a armáda 46000 mužů zaútočila na provincii Iga a vyvraždila její obyvatele. Přeživší rody, jako Hattori, Momochi, a Fujibayashi utekly do ostatních provincií, jako Ise, Kishū a Mikawa.
● 1582, Incident v chrámu Honnō, Honnōji no hen. Ze strachu před útokem Mitsuhide Akechiho, Tokugawa Ieyasu povolal přeživší z Iga, konkrétně Hattori Hanza, který ho doprovodil mezi městy Sakai a Mikawa.
● 1600, bitva o Sekigaharu.
● 1614, tažení proti Ōsackému hradu
● 1637, povstání Shimabara v Kyūshū. Poslední velká vojenská účast Ninjů. 1é z nich se vetřelo do hradu Hara, kde bylo 40000 křesťanských povstalců. Sbírali informace o vojácích a žili v Hradu.
● 1674, sepsání densho, které obsahovaly použití a techniky ninjovských rodů z Iga a Kōga, nazvané “Basenshukai (Oceán deseti tisíců řek)”, sepsané Fujibashi Yasutakem, potomkem rodu z Iga.
(c) Kacem Zoughari
Kacem Zoughari je jednak vystudovaný japanolog a také je mezinárodně uznávanou autoritou na širokou oblast japonských bojových umění.