Pražský seminář s Harrym Mitrouem
listopad 2023
Měl jsem tu možnost se již potřetí zúčastnit pražského semináře pod vedením Harryho Mitroua, který k nám přiletěl z řeckých Atén. Stejně jako se v přírodě střídají roční období, čas plyne a přináší změny, tak se mění a vyvíjí i pohyb. Na předešlých dvou seminářích jsme se věnovali taijutsu a technikám a aplikacím základních principů s jō – středně dlouhou tyčí a tantōjutsu – dovednost boje s nožem.
Tento seminář byl zaměřen na boj a obranu s jutte. Během semináře bylo patrné, že jsou Harryho zkušenosti rozsáhlé. Mezi jednotlivými bloky aktivního cvičení jsme se dozvěděli spoustu zajímavých úhlů pohledů na jednotlivé techniky, které Harry získal během dlouholeté praxe a procvičování. Atmosféru přátelství posilovalo i to, že Harry pokračoval vždy dle toho, jak se nám studentům dařilo aplikovat předváděné vzory. Harry se dokázal na atmosféru napojit, a tím se dostalo užitečných informací a zkušeností všem, od úplných začátečníků až po nejpokročilejší.
Techniky s jutte mají popsané katy ve škole Kukishinden ryū. Seminář se nesl také v duchu školy Takagi yōshin ryū. První trénink prvního dne byl zaměřen na různé úrovně úderů a bloků v sestavě navazujících pohybů a směrů pohybu katy Shihō uchi (sestava čtyř způsobů útoku). Pohyb těla a zbraně je potřeba, stejně jako u ostatních zbraní, sjednotit do synchronizovaného celku, který vystihuje princip, který v bujinkanu popisujeme jako Ken tai ichi jō (úder a tělo jsou jedno). Důležité detaily, jako používání zbraně coby štítu i v případě útoku a pohyb nohou, nejsou pro studenty pražského dōjō novinkou, ale Harry posunul pohyb v nízkém kamae určitě o další úroveň. Jeho kolena byla v nejnižších postojích v pravém uhlu, odvážím se odhadnout. Elegance a preciznost v pohybu ve mně osobně zůstala velkou inspirací pro další vlastní trénink. Harry patří vzrůstem mezi menší jedince, ale o to víc bylo ohromující, s jakou lehkostí byl schopen techniky provádět na mnohem vyšších a těžších oponentech.
Důležitým prvkem na začátku byla Harryho prezentace některých ze základních postojů s jutte:
Seigan no kamae – směr oči oponenta
Mizu tori no kamae – směr spodní část, nohy
Kage no kamae – pozice s jutte ukrytým za stehnem
Ten no kamae – jutte v pozici nad hlavou směřujícím k nebi
Po procvičení základních pohybů a osvojení si základních možností a vlastností zbraně jutte jsme postupně přecházeli do popsaných technik v rámci školy Kukishinden ryū a samozřejmě i k variantám, které obsahovaly principy popsaných technik, ale s adaptací na vždy přítomný element změny. Harry během semináře několikrát předvedl varianty pro začátečníky a také zvlášť pro pokročilé, aby si ze semináře každý vzal domů něco, co dokáže uchopit a pracovat s tím. Pro lepší pochopení technik se zbraní několikrát odložil zbraň a předvedl princip techniky beze zbraně a zdůraznil, že nejdůležitější pro boj je kvalitní taijutsu.
Během prvního dne jsme se dostali i k technikám battōjutsu. Procvičovali jsme několik technik se shōtō (wakizashi) proti protivníkovi ozbrojeného katanou. Tyto techniky vycházely opět ze školy Kukishinden ryū.
Během druhého dne jsme se opět pustili do studia práce s jutte a taijutsu. V jednu chvíli, ve snaze poukázat na mechaniku techniky, Harry odložil jutte, místo toho si za pásek strčil tessen a techniku původně s jutte předváděl s vějířem, který byl složený. Tím předvedl, že jde o pohyb těla a hledání pozice, ve které samotná poloha předloktí a to, kde máme těžiště, velice ovlivňuje další možnosti pohybu, což poskytuje převahu a možnost vzít útočníkovi pevný postoj a nahrává obránci při práci s kuzushi, které bylo získáno.
Velice zajímavé bylo pro mě osobně, když jsem jako uke (útočník) kopal na Harryho v sedu. V momentě, kdy bych čekal dopad kopu na jeho tělo, tak byl z kleku už na nohou a prováděl na mně techniku Karame dori, kterou najdete v kapitole Shoden no kata z Takagi yōshin ryū. V této variantě ale nezačínal ve stoje. Bylo zajímavé cítit na vlastní kůži, co jeho taijutsu dělalo s mým kuzushi a jak se mnou manipuloval bez jakékoliv námahy. Po této technice jsem se zeptal, jak přistupovat k protivníkovi, který nekope stylem zenpō keri, kdy posouvá vpřed i těžiště, ale kope a hned se stahuje zpátky, jak často vidíme v moderních bojových disciplínách. Touto otázkou jsme se dostali k přednášce o pozitivním aspektu toho, že v bujinkanu studujeme jak koppōjutsu, tak také kosshijutsu. Žádná technika totiž není sama o sobě samospásná a je aplikovatelná, jenom pokud nám ji útočník v podstatě sám „nabídne“. Pro dosažení schopnosti intuitivní reakce na nastalou situaci je ale potřeba spousta intenzivního tréninku s dobrým uke (útočníkem). Bez dobře provedeného útoku není možné cvičit pokročilejší úrovně technik. Technika má vždycky stranu omote a také stranu ura.
Z tohoto semináře si odnáším hlavně to, že dobrého válečníka nedělá množství znalostí, jako jsou názvy technik, ale pilné nacvičování základních pohybů v různých situacích, úhlech, tempu, vzdálenosti, intenzitě a načasování. Znalosti teorie jsou důležité pro pokračování tradice a komunikaci mezi učitelem a studentem v původním tvaru. Proto se už těším na vlastní praktické procvičování a samozřejmě i další seminář pod vedením tohoto velice zajímavého učitele.
připravil Štefan Dojčán, 4. dan
vedoucí vlašimského keikokai Bujinkan Dōjō Prague