Úvaha o senseii
Toto vyjádření senseie Fumia Demury by si měli přečíst všichni studenti bojových umění:
Osoba, kterou označujete jako „sensei“, je většinou v této pozici z oprávněného důvodu. Připadá mi, že v těchto dnech slýchám mnoho bývalých studentů nebo bývalých černých pásků, kteří z nesčetných důvodů nerespektují svého senseie. Abych vám pomohl lépe pochopit, proč si sensei zaslouží, nebo lépe řečeno vyžaduje váš respekt, dovolte mi, abych vám to vyložil.
Sensei je ten, kdo zasvětil svůj život umění, které vás učí. Nikdy nebudete mít za sebou tolik let oddanosti, protože jste přišli až po něm.
Sensei je ten, kdo strávil mnoho dní a nocí otevíráním svého dōjō, jeho úklidem, jeho vylepšováním… pro VÁS.
Sensei je ten, kdo přinesl oběti, které nikdy nepochopíte, jen proto, abyste měli kde trénovat, učit se a zlepšovat se ve svém umění.
Sensei je ten, kdo se – často za cenu velkých nákladů – vzdal svého volného času, času pro rodinu… času, který mohl věnovat mnoha jiným věcem, jen abyste se vy mohli učit a trénovat.
Sensei je ten, kdo investoval tisíce dolarů do svého vlastního výcviku, jen aby se naučil, jak vás správně učit.
Sensei je ten, kdo měl často zlomené kosti, ale přesto přišel učit. Měl natržené svaly, šlachy a namožené klouby, ale stále chodil učit. Měl migrénu, byl nemocný, měl špatný den… ale přesto přišel učit. Všechny tyto věci jsou výmluvami, proč jste vy lekci zameškali.
Sensei se často uskromní, jenom aby bylo postaráno o dōjō a studenty. To znamená, že se občas vzdá toho, aby mohl vlastnit hezké věci, jezdit na dovolené, chodit na večeře, setkávat se s přáteli a rodinou… to vše proto, abyste se vy mohli učit karate.
Sensei strávil v dōjō více času, než je většina z vás, kteří s ním trénujete, vůbec naživu.
Sensei je ten, kdo je vám při tréninku vždy k dispozici…
Sensei často vidí, co je potřeba, a naplňuje potřeby svých studentů. Vidí chudé dítě, které nemá skoro nic a potřebuje výstroj na sparing, tak prostě jde a pořídí mu ji. Vidí studenta, který má problém sehnat peníze na nákup vlastních zbraní na kobudō, tak prostě koupí nějaké zbraně navíc, aby se dotyčný mohl zúčastnit. Vidí své dospělé studenty, kteří přišli o práci, a řekne: „Dokud se zase nepostavíš na nohy, s placením si nelam hlavu.“ To je role, kterou sensei hraje, a ta vyžaduje respekt.
Mohl bych tady sedět a vymýšlet tisíc dalších důvodů, proč byste nikdy, ale opravdu nikdy neměli prokazovat neúctu svému senseiovi… ale upřímně řečeno, nemělo by být potřeba, abych to musel dělat. Nemělo být ani potřeba, abych musel napsat tento příspěvek… ale na druhou stranu, lidé dnes žijí v povrchním světě. Možná bychom z něj měli vystoupit, být větší a lepší, a pak se svět změní. Važte si svého senseie, starejte se o něj, ctěte ho… protože jednoho dne už tu váš sensei nebude.
napsal: Demura Fumio
Demura Fumio 出村文男 se narodil 15. září 1938 v městě Yokohama 横浜. V 9 letech (1947/48) začal trénovat karate 空手 a kendō 剣道 pod instruktorem jménem Asano. Ve 12 letech (1950/51) začal trénovat pod Ryūshō Sakagami 坂上隆祥 (1915 – 1993) v Itosu ryū karatedō 糸洲流空手道. Demura získal svůj 1. dan v roce 1956, a vyhrál Východojaponské mistrovství v roce 1957. V roce 1959 začal trénovat kobudō 古武道, styl okinawského výcviku zbraní, pod vedením Tairy Shinkena 平信賢 (1897–1970). V roce 1963 „se seznámil se sōke宗家, představitelem 14. generace tradice Kōga ryū ninjutsu wada-ha 甲賀流忍術藤田派, kterým byl Fujita Seiko 藤田西湖 (1898–1966). Demura se setkal s odborníkem na bojová umění Donnem Draegerem (1922–1982), který ho seznámil s Danem Ivanem, který ho nakonec přivedl do Spojených států amerických jako instruktora karate směru Shitō ryū 糸東流.