Sekininkan: cesta zodpovědnosti
Nedávno jsem přemýšlel o skutečném smyslu zodpovědnosti. Tím, že jsem vysoce postaveným studentem Hatsumi senseie, váže se na mě hodně zodpovědnosti k němu, k ostatním a k sobě samému.
Každému je jasné, že rodiče mají zodpovědnost ke svým dětem. Ale za co jsme zodpovědní mimo okruh své rodiny? Co vlastně znamená slovo „zodpovědnost“? Pokud se podíváme do slovníku (Oxford University Press), najdeme definici „Zodpovědnost je být spolehlivý“. Být zodpovědný: „zahrnuje povinnost činit rozhodnutí za jiné a nést následky za jejich chyby“. Také znamená: „zahrnuje povinnost činit vlastní rozhodnutí a nést následky za vlastní chyby“. Toto je jasné.
Když sledujeme vývoj společnosti, překvapivě zjišťujeme opak. Naše životy se stávají více a více nezodpovědnými. Jak dospíváme, učíme se schovávat se za zákony, iluze, dogmata, atd. Ať už uděláme cokoli, nikdy to není naše chyba; najdeme omluvu na všechno; my jsme to přece nechtěli udělat, to ostatní nás k tomu donutili, atd. Stále častěji vidíme mladé lidi žijící v domácnostech se svými rodiči. Je běžné vidět lidi ve věku 25 let i starší stále žijící se svými rodiči. Místo toho, aby si vytvářeli vlastní život, upřednostňují bezpečí rodinného „kokonu“, kde vše je dané. Nebojují za svůj vlastní vývoj, čekají, že obdrží už předem prožitý život. Žádný risk, žádná námaha, žádná bolest.
Ve skutečnosti je to tak, že aniž bychom si to uvědomovali, svět se dramaticky mění. Společnost v nás krůček po krůčku buduje zlozvyk být nezodpovědný. „Skutečná realita“ ustupuje a nová, daleko běžnější, snadněji žitelná „Virtuální realita“ přebírá místo.
Jasně, teď všichni přemýšlíte nad tím, co tím chci vlastně říct? Chtěl bych, abyste si uvědomovali své vlastní životy, abyste byli zodpovědni za své činy a byli připraveni nést následky svých rozhodnutí. Pokud se orientujete v japonské kultuře, určitě jste se seznámili s termínem „Giri“: povinnost, závazek. Toto slovo vychází z „Gimu“ a „Gimu“ má skoro stejný význam jako „Sekimu“ (závazek, povinnost), což dále vede k „Sekinin“ (zodpovědnost), „Sekininkan“ (cit pro zodpovědnost) a k „Sekininsha“ (zodpovědný člověk).
Teď se vraťme k našemu umění. Pokud jste Tori, měli byste zvítězit. Schválně píši „měli byste“, protože ve skutečném boji jsou oba protivníci „Tori“. Člověk, který na vás zaútočí, si nemyslí, že by měl prohrát. Je si jistý, že vás dostane. V jeho mysli je ON Tori. Na druhou stranu, vy nechcete být poraženi. Z vašeho pohledu útočník je potenciální Uke a VY jste Tori!
Na tatami se někdy ocitnete ve stejné situaci: bojují spolu dva Tori. Jsou dvě možnosti: buď vyhrajete, nebo prohrajete. Pokud prohrajete, jste VY Uke. Pokud VY zvítězíte, byli jste Tori. Pokud hodně trénujete, pokud trénujete opravdu tvrdě, i přesto se může stát, že vás v dōjō váš útočník porazí. Pokud se toto stane, nebuďte na něj naštvaní, buďte naštvaní sami na sebe. Pokud jste se špatně hýbali, je to vaše chyba. Práce nohou je důležitá pro naše umění, pokud „nehrajete“ na tréninku na 100%, tak budete zasaženi. A když se to stane, je to vaše vlastní chyba. Často tato situace nastane, když přemýšlíte, nebo když podceníte rychlost svého protivníka, nebo jeho odhodlání. Pokud se plně neodevzdáte tomu, co děláte, potom za to musíte zaplatit. A tou cenou je vždy bolest, a to buď psychická nebo fyzická.
A to je důvodem, proč mnoho lidí cvičících v bujinkanu zůstává u Virtuální reality. Neútočí skutečně (útočit skutečně neznamená útočit násilně), takže jejich partner může provést pohyb ledabyle. Když se prohodí, očekávají od svého partnera, že na ně bude stejně hodný, jako byli oni na něj. To je špatné! Lžete sami sobě i svému partnerovi. Osvojujete si pocit síly, který ve skutečnosti nemáte. Funguje vám to pouze ve virtuální realitě a to může mít negativní následky pro váš život v případě, že budete bojovat o přežití.
Jednoho dne jsem v Japonsku cvičil s nějakým 8. danem. Už si nevzpomínám na techniku, ale snažil jsem se být realistický nejen ve svých útocích, takže mohl reagovat správným způsobem, ale i při své obraně. Po krátké chvíli mě zastavil a řekl: „Arnaude, nebuď tak tvrdý, jsem tu na měsíc a nechci být zraněný“. Následující den, jeden 6. dan měl zhruba stejný problém. To mě přinutilo se zamyslet, zda můj trénink byl správný. Šel jsem tedy k Senseiovi domů a řekl mu, co se mi přihodilo. Zeptal jsem se ho, jestli bylo špatně to, jakým způsobem jsem trénoval. Jeho odpověď byla jasná:“Bujinkan není o tanci, je o boji. Dej pozor, abys je nezranil, ale neposlouchej je, prosím, pokračuj ve svém způsobu tréninku“.
Pokud chcete být skutečným praktikem, snažte se být skutečným Uke (vcítit se do role Toriho) a skutečným Tori. To zlepší vaše technické dovednosti. V bujinkanu se učíte techniky, zbraně, ale nad to všechno, pokud jste opravdoví, tak se stáváte citlivější k zodpovědnosti. Takže můžeme říct, že opravdový trénink vás učí návykům dospělosti.
Každý člověk je kombinací tří osob: té, jak vás vidí ostatní, té, kterou chcete, aby ostatní viděli a té, kterou ve skutečnosti jste. Tím, že jste zodpovědní na Tatami, stáváte se zodpovědnými za své chování v životě (skutečná realita). Maska (virtuální realita), kterou nosíte se postupně vytrácí a vy se stáváte sami sebou. Díky uměním bujinkanu a Hatsumi sensei máte šanci vyrůst rychle a stát se Tatsujin, schopnou lidskou bytostí. Tato vlastnost volby a akceptování následku své volby je hlavním rozdílem mezi člověkem a zvířetem.
Tak přestaňte být zvířaty a snažte se stát se opravdovou lidskou bytostí, skutečnými Sekininsha!
(c) Arnaud Cousergue
web: www.budomart.com
e-mail: arnaud.cousergue@gmail.com
Článek byl publikován na webu Kamaemail a zde je uveřejněn s laskavým svolením autora, děkujeme.